Od začátku devadesátých let se nám politici snažili vtlouci do hlavy, že bydlení je primárně soukromý statek a veřejnou záležitostí se stává především ze sociálních či humanitárních důvodů. To by dávalo smysl, kdyby titíž politici a jim podřízení úředníci tento princip naplňovali, a nepřispívali krok za krokem k tomu, že z trhu bydlení se stala nepřehledná smrdutá džungle, kterou nepůjde vyčistit bez razantního zásahu v podobě úplně nové sady pravidel.
Pokus o samoočistu trhu vyhlížejí marně, trapně a beznadějně. A situaci nepomohou ani přesvědčení centrálních bankéřů, že řešení přinese vyšší zdanění druhých či třetích rezidentur, nebo snahy poslanců zpřísnit dostupnost hypoték zákonem, a nikoli dosud uplatňovaným věrohodným doporučením odpovědných autorit.
To připomíná postup vůči řidičům, kteří na zcela poškozené silnici píchli pneumatiku – pomoc spočívá v rozdání lepších lepicích sad, nikoli v odstranění dvacet centimetrů hlubokých výtluků v povrchu vozovky. Český trh s byty se kvůli zcela nekompetentní či přehlíživé roli politiků a úředníků po celých uplynulých třicet let stal předpotopně zaostalý. Představuje asi nejkřiklavější příběh tržního selhání a vyžaduje komplexní řešení. Jinak může být brzy velmi zle a budoucí náklady pštrosího ignorování vzniklého stavu mohou být gigantické nejen z pohledu finančního, ale též výsostně sociálního.
Jak tento stav charakterizovat? Jako administrativně zcela potlačenou a utlumenou nabídku, která není schopna pokrýt přirozenou poptávku a ve výsledku se promítá v ceně. Ta je jednak reflexí odložené možnosti pořídit si bydlení, jednak odrazem dodatečných a zcela zbytečných nákladů způsobených systémovou nefunkčností veřejného sektoru. Ten nejen naprosto paralyzoval segment soukromého vlastnického bydlení, ale nenabídl žádnou alternativu, třeba v podobě nájemního bydlení pořízeného, vlastněného a spravovaného erárem.
Výsledkem tohoto zoufalství je pro mnohé nedostupná a stále akcelerující cena bydlení, ale též jeho nevyhovující struktura, která snad i statisíce lidí nutí nalézat suboptimální, iracionální, mnohdy obskurní způsoby řešení jejich legitimních a ve vyspělých zemích zcela přirozených potřeb. Mělo by být odpovědností politiků si tento problém konečně komplexně uvědomit a řešit jej způsobem, který naznačené poruchy odstraní. Především odšpuntováním byrokracií zcela udušené nabídkové strany. Jinak si koledují o podříznutí větve nejen pod sebou samými, ale i pod velkou částí české společnosti, a to s velmi neblahými následky.
Autor je ekonom České spořitelny
Ceny nemovitostí v posledních letech vystřelily raketovým tempem. Nejvíce vzrostly ceny bytů v Praze:
