Akcie, měny & názory Petra Zahradníka: Nové principy eurofondů

Vlajka Evropské unie

Vlajka Evropské unie Zdroj: profimedia

Evropská unie
Evropská unie, Brusel.
Evropská unie, vlajky
ilustrační foto
euro
6
Fotogalerie

V předminulém týdnu bylo u nás oficiálně započato přibližně tříleté období, během kterého by se měly do posledního detailu vycizelovat kontury pravidel, podle kterých budou využívány fondy EU po roce 2020. Pokud jsme si v této oblasti za uplynulých 13 let osvojili nějaké zkušenosti a návyky, budeme se zřejmě muset připravit na poměrně zásadní změnu.

Přestože jsme zatím na úplném počátku a vyjednávání členských států s Evropskou komisí ještě zdaleka nezačala, nedávno zveřejněný diskuzní dokument o financování EU naznačuje podstatu předpokládaných změn. Významnou úlohu v nich hraje brexit; odchod Británie znamená na roční bázi úbytek přibližně sedm miliard eur, které bude zapotřebí buď navýšit, nebo se o ně bude muset rozpočet EU uskrovnit.

Úspornost, společně s důrazem na daleko prokazatelnější výkonnost a výsledky, představují prvek, který by měl být v příštím období viditelně patrnější. To v podmínkách naší obnovené konvergence znamená, že objem zaručených prostředků (národní obálky) se nejen zúží, ale stane se ne tak snadno dostupným.

A je zde další princip zvaný evropská přidaná hodnota; podle ní by již neměl rozpočet EU tak benevolentně podporovat takové projekty, které mají toliko lokální či regionální dopad, ale naopak by se měl soustředit na takové, které vykážou netriviální dopad na EU jako celek (například projekty propojující Evropu dopravní, energetickou, digitální, ale i výzkumnou infrastrukturou).

Dotace pak bude daleko silněji doplněna návratnými finančními nástroji, jejichž prostřednictvím projdou podpořené projekty tržním testem efektivnosti a zvýší se tak nejen jejich smysluplnost, ale i ekonomická oprávněnost.

V souvislosti s budoucím obdobím po roce 2020 se též rozehrává velmi zásadní hra zvaná autonomní rozpočet eurozóny; jeho případné vytvoření by mohlo ještě více zkomplikovat dostupnost evropských fondů pro Českou republiku, která vůči eurozóně nadále zaujímá v lepším případě neutrální, v horším pak odmítavě pohrdavý postoj.

Autor je ekonomem České spořitelny.