Svoboda má kromě jiného těsné vazby na bývalého šéfa pražského dopravního podniku Martina Dvořáka, stejně jako na další vysoké manažery této firmy. Je to stejná vlivná parta, kterou nové rozdělení sil na pražském magistrátu a tažení primátora Svobody postupně odřezává od veřejných penězovodů v komunálních firmách typu dopravního podniku, Pražských služeb nebo Pražské energetiky.
Dosazení vlastního člověka na důležitou funkci v ČT má za této situace cenu zlata. V podstatě se jedná o aplikaci německého systému werwolf. V závěru druhé světové války, kdy se Německo začíná hroutit, dostávají vybraní občané říše speciální výcvik a zbraně pro vedení partyzánské války. Po ukončení bojů vykonávají civilní povolání, ale zároveň čekají na smluvený signál k zahájení akcí.
Zájem podnikatelských skupin o ČT je logický. Lukrativní pozemky na Kavčích horách, hotovost ve výši 3,7 miliardy korun a široká škála možností, jak rozpočet televize „džusovat“, představují jednu z posledních velkých kořistí v tomto státě. Podle informací E15 od zákulisních hráčů Dvořák proti jmenování Svobody dlouho zarputile bojoval. Jak moc se řediteli České televize do této personální změny nechtělo, je vidět i na jeho dnes už slavném prohlášení pro server Digizone.cz: „Nemyslím si, že bych nabídl manažerskou pozici některému ze svých protikandidátů. Nevidím tam zatím nějakou velkou skrytou kvalitu.“ Přesto ředitel ČT musel ustoupit.
Dobře zobchodováno
Doplnění manažerského týmu ČT je tak zajímavé ze tří úhlů. Za prvé, poplatníkovi dává možnost trochu více nahlédnout pod pokličku volby posledního ředitele. Až doposud se mělo za to, že vrcholem lobbingu při volbě byla účast Radomíra Šimka, jehož kandidátský projekt byl pokusem o nejapný žert. Však se k osmi hlasům pro Šimka v prvním kole skoro nikdo z radních nechtěl znát. Nyní je zřejmé, že lobbing byl mnohem širší a propracovanější. Těžko říci, zda Svobodova kandidatura na ředitelské křeslo byla míněna vážně, každopádně se získané hlasy (v prvním kole jich bylo 11) podařilo dobře zobchodovat.
Za druhé, sestavením managementu v této podobě se Dvořák pustil do riskantní hry. Moc dobře si uvědomuje, že na televizi tak získávají mocenskou páku hráči, kteří sedí mimo televizi a kteří se s Dvořákovým zázemím (finanční skupina PPF) dvakrát „nemusejí“. Kromě toho nebude jisté, zda Svoboda dokáže zkrotit své ambice na nejvyšší post na Kavkách. Výsledná podoba řídicího týmu je tak první velkou Dvořákovou prohrou od nástupu do funkce.
Mlčení odborů
A konečně za třetí, je podezřelé, že k poslednímu vývoji mlčí jindy aktivní televizní odbory a zájmové skupiny jako FITES či ARAS. Znamená to, že ukutá dohoda je mnohem širší a že herci a odboráři přivřou oko výměnou za pracovní příležitosti při rozjezdu dětského kanálu ČT3 nebo vyšších investicích do ČT1? Jisté je, že odchodem Jiřího Janečka veřejnoprávní legrace zdaleka neskončila.
