Byznys story: Autor Dostihů a sázek vsadil na vítězné koně, živí ho i puzzle

Dostihy a sázky

Dostihy a sázky Zdroj: ctk

Když ve druhé polovině šedesátých let rozjížděl studentskou tiskárnu, netušil, že díky ní překreslí mapu byznysu společenských her hned pro několik generací. Řeč je o kultovních Dostizích a sázkách a jejich autorovi Ladislavu Marešovi.

Příběh začíná před více než 45 lety v Jablonci nad Nisou. Studenti si tehdy v období těsně před Pražským jarem mohli pro přivýdělek zakládat vlastní firmičky. Mareš nelenil a spolu s přáteli založil tiskárnu. Už tehdy se ukázalo, že měl zlatou ruku. Přestože tehdy ani nikdy později nebyl členem žádných režimních organizací, začalo se tiskárně dařit.

Avšak po srpnu 1968 bylo jasné, že by stávající podnik nepřežil. Nabídli ho proto Jablonci a město tiskárnu Javos i se zaměstnanci převzalo. „V celé republice to byla snad jen jedna ze dvou tiskáren, která stála mimo státní monopol,“ říká Mareš.

Sázka na Dostihy

Možná také proto se příběh odvíjí dál tak, jak by asi nikdo během normalizačního dusna neočekával. Místo fotbalu a chalupaření Mareš řešil, s čím novým by mohl přijít na trh. „Napadlo mě, že bychom mohli tisknout Muchovy secesní plakáty. Na nich jsme také začali docela dobře vydělávat. Když jsme s plakáty přišli poprvé na začátku osmdesátých let na veřejnost, šly na dračku,“ vypráví podnikatel.

Muchova secese dodnes zdobí mnohé sídlištní toalety, avšak největší trhák měl teprve přijít. Šanci jablonecký vizionář zavětřil ve společenských hrách. Do té doby v nich totiž největší vzrušení poskytovalo Člověče, nezlob se. Oživení přinesl Fantom staré Prahy nebo Rallye Paříž Dakar, avšak přes jejich svěží duch bylo Marešovi jasné, že i těmto hrám stále něco chybí. „Bylo mi jasné, že základem úspěchu bude, když ve hře budou peníze. Což do té doby bylo nemyslitelné,“ vzpomíná Mareš. Nadešla éra Dostihů a sázek.

Dostihy a sázkyDostihy a sázky | ctk

O reklamu nové hře se paradoxně postarali tehdejší mocipáni. Poté, co Rudé právo označilo Dostihy za buržoazní zábavu, strhlo se doslova šílenství a tiskárna v Jablonci se nezastavila. Přes jedovatý plivanec v „Ruďasovi“ cenzorům nakonec nezbylo nic jiného než hru povolit. „Zájem lidí ideologii natolik převálcoval, že nám hru nakonec nemohli zatrhnout, protože všechno v ní bylo autentické a nešlo jí reálně nic vytknout,“ dodal autor Dostihů. Od roku 1985 se jich prodalo kolem tří milionů. Ještě nyní jich Marešova rodinná firma Dino Toys ročně dodá zhruba 25 tisíc.

Exot z Východu

Když normalizační ledy roztály, měl Mareš o svém dalším směřování jasno. V první půli devadesátých let založil Dino Toys. A přestože trh zaplavil bezpočet her ze zahraničí, obliba Dostihů neustávala. „Když zákazník přišel do krámu a viděl tam několik desítek her, z nichž každá stála dost peněz, tak si nevěděl rady. A volil Dostihy, protože to bylo něco známého a jednoduchého,“ líčí Mareš situaci na trhu raných „devadesátek“.

Českému podnikateli však bylo jasné, že se stávajícím výrobním systémem nevystačí. Rozjel se proto do Německa za firmou Ravensburger, lídrem evropského trhu s hrami. Marešova nabídka na založení společného podniku německé manažery ohromila. „Zjevení takového exota z Východu pro ně bylo natolik šokující, že na to kývli,“ poznamenal.

Ladislav Mareš ve svém království her a hraček v Mnichově Hradišti

Ale to nebylo všechno. Marešovi se vzápětí podařilo Němce přesvědčit k vybudování společné továrny na hry v Poličce.
Spolupráce Marešovy firmy s Ravensburgerem běžela úspěšně dlouhé roky. Postupem času však přesto začala skřípat. První problémy se objevily, když němečtí zákazníci začali reptat, že hry od Dino Toys jsou výrazně levnější než stejně kvalitní od Ravensburgeru, přestože pochází ze stejné továrny.

Mareš se proto dohodl s Ravensburgerem, že přenese výrobu jinam. Neúnavný podnikatel se rozhodl vybudovat nový závod v Mnichově Hradišti. Pro něj v roce 2005 našel dalšího německého partnera, skupinu Ludo Fact. To sice znamenalo konec spolupráce s Ravensburgerem, který mimochodem v Poličce vyrábí dodnes, ale současně se Marešovi otevřela nová kapitola jeho bohaté podnikatelské historie. Podnik v Mnichově Hradišti se totiž mezitím stal jedním z lídrů evropské výroby puzzle a v blízké budoucnosti připravuje výrazné rozšíření.

Tajemství v trezoru

Tamní továrna nazvaná O. K. Oriens Karton zásobuje z jedné strany Ludo Fact a Dino Toys, z druhé strany ale přijímá i poměrně malé individuální zakázky. Ostatně právě v nich Mareš větří největší podnikatelskou příležitost. Lidé podle něj mají dost univerzálních produktů a malé zakázky navíc skýtají také vyšší přidanou hodnotu a lepší marže.

Na otázku, jaká je jeho současná vize, tedy Mareš odpovídá jednoznačně. „Dotažení individuální zakázkové výroby puzzle a dalších her. To je obrovská vize. To je naše cesta. Cesta malých zakázek orientovaných možná přímo až na jednotlivé rodiny.“

V Mnichově Hradišti má firma O.K. Oriens Karton nejsilnější stroj na puzzle v Evropě. Naráz dokáže vytlačit dva tisíce dílků a vyvíjí sílu 1200 tun

Ve srovnání s podnikem v Mnichově Hradišti je Dino Toys stále rodinnou firmou, jejíž řízení však již Mareš předal dceři a zeťovi. Avšak i na nich je vidět, že elán „otce zakladatele“ je silně nakažlivý. Mimo jiné sází na módní vlnu všeho, co zavání retrem. Nyní tak Dino Toys uvádí na trh Tatru 148 s pověstným kulatým čumákem. Plastový náklaďák klidně uveze metrák.

Jedním dechem však Mareš dodává, že es v rukávu má Dino Toys mnohem více. A mnohem většího kalibru. „Dodnes mám ještě od osmdesátých let v sejfu pár skvělých herních systémů. Mimo jiné jde o novou variantu Dostihů a sázek. Stále si ovšem říkáme, že jejich čas ještě nenastal, aby nekanibalizovaly na stávajících Dostizích,“ naznačuje.

Do vteřiny dva výstřely

Ovšem ani tím plány podnikatele, který už před časem oslavil sedmdesátiny, zdaleka nekončí. A znovu to souvisí s koňmi, kteří mu jsou asi osudem, jak sám připouští. V Českém ráji nyní uprostřed lesa buduje Mareš stáj pro více než dvacet koní. Po dokončení jízdáren a zázemí včetně hotelové části chystá jejich komerční využití.

Projekt však trochu zbrzdil Marešův úraz způsobený paradoxně pádem z koně. Vášní autora Dostihů a sázek se totiž až v relativně pozdním věku stalo westernové jezdění, házení lasem a rychlé tasení revolveru. V něm porazil i mistra Evropy v této disciplíně.

„Cvičením jsem se dostal až k takové rychlosti, že jsem dokázal revolver vytáhnout a vystřelit zhruba v jedné třetině vteřiny a do vteřiny šly dva výstřely. Protivník neměl šanci. Ale zase se o mně v kraji vždycky vědělo, že jsem nikdy nezastřelil chlapa, který to nutně nepotřeboval,“ říká s šibalským úsměvem Mareš.

Ve věku, v němž jeho vrstevníci řeší často zcela jiné problémy, působí dojmem, že na odpočinek nemá ani pomyšlení. A že také u projektu stájí v Českém ráji nepochybuje o úspěchu. Otázka po receptu na úspěch se proto nabídla sama. „Začali jsme skutečně od píky, nic jsme nezprivatizovali. Co máme, to jsme si sami vybudovali. Měli jsme štěstí,“ uzavírá Mareš.

Zákazník kdekoli v Evropě má puzzle od objednávky do týdne na stole