Česká republika směřuje k jalové ochraně oznamovatelů

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek Zdroj: Foto Blesk - Jiří Koťátko

Evropská komise podala na Česko žalobu kvůli tomu, že dosud nezvládlo přijmout směrnici o ochraně oznamovatelů protiprávního jednání, takzvaných whistleblowerů. Zpráva prolétla v minulých dnech prakticky všemi médii a nezpůsobila větší rozruch. A pokud ano, pak hlavně kvůli tomu, že Česku hrozí vysoká pokuta i každodenní penále až do doby, než zákon zvládne přijmout. Na peníze lidé slyší vždy až v první řadě.

Zpráva o žalobě vypadá trochu děsivě, nejde ale o žádné velké překvapení. Termín, kdy mělo Česko směrnici přijmout, vypršel už na podzim roku 2021 a za nezvládnutí legislativního procesu je odpovědná především předchozí vláda Andreje Babiše. Ale ani Fialův kabinet, jmenovitě rezort spravedlnosti ministra Pavla Blažka, nemůže mít úplně čisté svědomí. Pomalu se budeme nacházet v polovině volebního období současné sněmovny a zákon se nachází kdesi ve výborech ve druhém čtení. A termíny jsou i přes současnou situaci se žalobou Evropské komise to poslední, co je na projednávání zákona špatně.

Pokud bychom svět posuzovali po­dle toho, co si nastupující vlády napsaly do svého programového prohlášení a plánů legislativních prací, byly by naše dny krásné a bez obláčku. „Předložíme návrhy zákonů transponující evropskou směrnici o ochraně osob, které oznamují porušení práva unie. Dosavadní pokusy o provedení tohoto závazku do národního právního řádu selhaly a Česká republika tak v současnosti postrádá komplexní právní úpravu poskytující oznamovatelům účinnou ochranu. Tato ochrana přitom může výraznou měrou přispět také k prevenci, odhalování i k trestání oznamované protispolečenské činnosti a tím poskytovat ochranu významným veřejným zájmům,“ stojí v dokumentu, který Fialova vláda schválila po svém nástupu.

Speciálně bychom vypíchli tu část, kde se mluví o „účinné ochraně“ oznamovatelů. S ochranou whistleblowerů je v Česku ta potíž, že mají u části společnosti až zideologizovanou podobu práskačů, k čemuž – mimochodem zcela mimoběžně – přispívají kauzy typu jízdenek pražského dopravního podniku nebo aktuálně souzeného ROP Severozápad. Vystupují nebo vystupovali v nich lidé, kteří se jako whistlebloweři tvářili, ale vinou jejich nespolehlivosti kauzy dospěly nebo aktuálně spějí ke krachu.

I při projednávání ve sněmovních výborech dochází ke střetům, jak silný by měl zákon, potažmo ochrana oznamovatelů být. Spor se vede hlavně o to, zda mají být přípustná i anonymní oznámení, což naposledy odmítl třeba ústavně-právní výbor. V legislativním procesu tak dál zůstává návrh, aby se whistlebloweři museli prokázat jménem a datem narození, což protikorupční organizace kritizují a může to podle nich dokonce vést ke zmaření smyslu zákona.

Reálně hrozí situace, kdy Česko pod tlakem Evropské komise zákon přijme co nejrychleji pod heslem „pojďme přijmout to, co máme, ať nemusíme platit, zákon potom upravíme“. Což, jak už to bývá, se nikdy nestane. Vlk se nažere, koza zůstane jalová.

Autor je spolupracovník redakce