Daniel Novák: Linka zůstává linkou

V nejedné nové administrativní budově se často místo kravaťáků prohání spíš kancelářská strašidla. V průměru sice počet prázdných kanceláří není nijak děsivý, v případě některých projektů se ale asi jejich majitelům při pohledu na poloprázdné baráky a splátkový kalendář financujících bank nespí lehce. Do toho v metropoli začala znovu přibývat staveniště, na nichž vznikají kanceláře bez předem zajištěných nájemců.

Nechalo se k tomu zviklat nejedno zvučné jméno – Penta, J&T, CPI a nyní i trojka bývalých uhlobaronů z Czech Coalu. Spekulativní výstavba ani v krizi neznamená automaticky propadák. Zároveň z toho ale někomu může už brzy strašit ve věži.

Některé kancelářské budovy a obchodní centra hezky ilustrují proměny kapitalismu.

Staré kolbenky se přeměňují v centrály bílých límečků a chrámy nakupování. Někdo z toho vyvozuje konec průmyslové éry. Ale už jen při pohledu na statistiky je jasné, že se postindustriální éra nekoná.

Navíc organizace práce v mnohých kancelářských „oupn spejcech“ ukazuje, že „bílé límečky“ začínají mít s těmi „modrými“ víc společného než naopak. Kdo někdy dělal na lince call centra, ví, že si s linkou v automobilce v ničem nezadá.

Některé teorie mluví o přeměně společnosti na jednu velkou továrnu. Příkladem prolínání starého a nového je přesun mediálního domu do bývalé fabriky na obří kotle. Uvidí se, jestli tam prácedárce svým proletářům nakonec nezatopí.