Převis nabídky peněz v ekonomice nad poptávkou po tomto aktivu je jedním z klíčových předpokladů pro všeobecný růst cen. Pokud k němu dojde v USA, projeví se bez pardonu na globální úrovni. Ve třetím čtvrtletí se množství peněz v americké ekonomice poprvé po 12 letech snížilo – základní podmínka pro zmírnění inflace v USA a následně v celosvětovém měřítku je tímto splněna.
Inflace je obvykle peněžní jev a měnový agregát M2 ji předjímá
Pokud v ekonomice dochází k rychlému nárůstu množství peněz, aniž by se to zrcadlilo v adekvátní potřebě peníze držet, dochází k tlaku na zvyšování cen ve všech segmentech. Jak míní David Hume: „Nebyl bych o nic bohatší, pokud by se přes noc zdvojnásobily peníze mé, ale zároveň i peníze všech ostatních, neboť by nakonec pouze vše zdražilo.“
Z následujícího grafu je patrné, že množství peněz v ekonomice reprezentované agregátem M2 jde ruku v ruce se spotřebitelskou inflací. Peněžní nabídka je přitom zpožděná o čtyři kvartály, což jasně indikuje, že současné globální inflační epizodě předcházel enormní nárůst peněz pozorovaný od roku 2020.
Uvedenou následnost obou veličin potvrzuje i takzvaná Grangerova kauzalita, která statisticky prověřuje, zda změny v jedné veličině předcházejí změnám v té druhé. V případě peněžní nabídky a spotřebitelských cen potvrzuje, že nejdříve došlo k nárustu M2, až poté následovala reakce CPI.
Samozřejmě, ke globální inflaci významně přispěly rovněž negativní nabídkové šoky v podobě zastavené výroby během pandemie, přerušení dodavatelských řetězců, problémů v logistice a nelegálního napadení Ukrajiny. Nicméně působení nesouladu v peněžní nabídce a poptávce je zásadním a zároveň všudypřítomným proinflačním motorem.
Inflace v USA se dostává k vrcholu
Měnová zásoba M2 se přitom ve třetím čtvrtletí snížila, a to poprvé od odeznění finanční krize. Utahování měnových podmínek americkou centrální bankou, ať již prostřednictvím zvyšování úrokových sazeb, nebo snižováním bilance tak nese jasně měřitelné výsledky na poli peněžní nabídky, a tedy předpolí všeobecné cenové hladiny.
V období pandemického šoku dosáhla diskrepance v růstu měnové nabídky a ekonomického výkonu enormní úrovně, kdy M2 rostla meziročně téměř 30procentním tempem při razantních propadech nominálního HDP. Takto vytvořená propast se za jinak nezměněných podmínek musela projevit, a to jakožto právě pozorovaná světová inflace.
Nyní ovšem meziroční dynamika M2 významně zpomalila a dostává se ke čtyřem procentům, což je znatelně pod zhruba šestiprocentním průměrem zaznamenaným mezi krizemi.
Vývoj měnové zásoby každopádně ukazuje, že inflace v USA se dostává ke svému vrcholu. Časování obratu přesně na měsíc samozřejmě není snadné a snad ani vhodné, nicméně k fundamentálnímu zvratu ve vývoji spotřebitelské inflace směrem k nižším tempům brzy dojde.
Návrat ke standardu – úrokové sazby zůstanou zvýšené
Z hlediska agregátu M2, a tedy následně i cenových okruhů se tak Fed začíná dostávat do komfortní zóny. Jako byla exploze peněz po roce 2020 spoluzodpovědná za vysokou inflaci, bude nyní již působit proti ní.
Rostoucí inflace Fed překvapovala. Vývojem událostí byl doposud spíše tažen a nyní se dostává do bodu, kdy nastavení měnové politiky odpovídá inflační situaci. Fed tak potvrdil či posílil svou důvěryhodnost a bude moci dále situaci řešit ze strategicky výhodných pozic.
To ovšem neznamená, že by měnová politika Fedu byla výrazně restriktivní. Nominální úrokové sazby sice rostly nebývalým tempem, avšak reálné sazby (upravené o inflaci) zůstávají prozatím negativní. Do pozitivního teritoria se přitom mohou dostat jak ze směru dalšího zvyšování nominálních sazeb, tak právě zmírněním inflace.
Jednoduché cvičení ukazuje, že jádrová inflace (bez energií a potravin) zmírní zhruba ke třem procentům na konci příštího roku, pokud její meziměsíční dynamika oslabí na průměr z posledních pěti let. V dohledné době lze tedy očekávat, že nominální sazby zůstanou na zvýšené úrovni, dokud inflace nezmírní na tolik, aby se reálné úrokové sazby dostaly zpět ke kladným hodnotám.
Tím dojde k návratu měnové politiky ke standardu z doby před finanční krizí, přičemž poučení z nynější inflační epizody jej pravděpodobně ponechá nějakou dobu u kormidla.
Autor je ekonomem J&T Banky
