David Klimeš: Investiční pobídky jsou nesmrtelné

Investiční pobídky pro malé obce se udržely i za vlády ODS

Investiční pobídky pro malé obce se udržely i za vlády ODS Zdroj: wikimedia.org

Pamatujete, jak během let v opozici chtěla ODS mnohokrát zrušit investiční pobídky? Kritickou linii odstartoval už Václav Klaus za Zemanovy vlády. Radikálně tehdy odmítal neefektivní „umělé daňové pobídky“. V roce 2006 Mirek Topolánek ještě oznamoval jejich zrušení a Martin Říman se vysmíval „socialistickému přežitku“. Jenže skutek utek. V roce 2010 už ODS ve vládním prohlášení ponechala možnost investičních pobídek pro rozvoj regionů. A nyní je dokonce rozšiřuje.

Samozřejmě ne celá ODS je ze sporné státní podpory investic nadšená. Dobře je to vidět na připomínkovém řízení k novele zákona o investičních pobídkách, již včera schválila vláda. Vedle známého Kalouskova odporu ke slevě na dani pro nalákané investory totiž proběhla i mnohem tvrdší polemika mezi ministerstvem průmyslu a Úřadem vlády, tedy dvěma baštami ODS. Nečasův úřad pobídky napadl jako „narušování spontánního vývoje trhu“, děsil se navyšování státní podpory a lobboval za kompletní „zrušení zákona a celého systému poskytování investičních pobídek“. Zavedení institutu strategického investora dokonce hodnotil slovy „s vysokým korupčním potenciálem“. Ministerstvo připomínky odmítlo.

Záhada, proč si dvě bašty ODS jdou ohledně investičních pobídek tolik po krku, se vyjasňuje při pohledu na jména v obou institucích. Umírněnému příznivci pobídek, ministru Martinu Kocourkovi, našeptává rozhodný příznivec pobídek, bývalý „pan Euro“ Petr Očko. Naopak vedoucí úřadu vlády Lubomír Poul je mužem Martina Římana, který nejspíš dosud lituje, že za svého ministrování pobídky definitivně nesprovodil ze světa.

Abychom se politikům za jejich bezradnost jen nevysmívali. Jasné slovo o pobídkách nezní ani z akademické sféry. Ministerstvo průmyslu operuje se známou analýzou firmy Deloitte z roku 2010, která ve svém ultraoptimistickém odhadu došla k hausnumeru, že mezi lety 1998 a 2008 pobídky přinesly státu tisíc miliard. Naopak pražská VŠE vyprodukovala pod vedením „klausovců“ Schwarze, Macha a dalších odsuzující studii, podle níž stát na pobídky jen doplácí.

Pravda je asi někde uprostřed a je otázkou, zda tento střed nyní vláda trefila. Podpoře nově nasměrované do zpracovatelského průmyslu s vyšší přidanou hodnotou, či dokonce do výzkumu lze zatleskat. Navyšování dotací na jedno pracovní místo už ale ne. Velmi ožehavá je i myšlenka velkorysé podpory strategických investorů. Opravdu chceme, aby mimo systém mohla vláda prohlásit svého spřízněnce za strategického investora a nalít mu přes CzechInvest miliardy do kapsy? Přes dílčí prohru nyní ve vládě tak mají odpůrci investičních pobídek docela dost nového materiálu ke kritice.