David Klimeš: Jak lze uctít antikomunistu Havla

Předseda KSČM Vojtěch Filip

Předseda KSČM Vojtěch Filip Zdroj: CTK/Michal Dolezal

V úterý se poslanci KSČM možná cítili trochu jako jejich předchůdci z KSČ před 22 lety. Současní rudí zákonodárci (až na čtyři stalinistické výjimky) se ve sněmovně přidali k pietě za muže, který jim zničil jejich reálný socialismus. Jejich hold Václavu Havlovi byl asi stejně upřímný jako někdejší aklamační zvolení téhož muže prezidentem v komunistickém parlamentu.

Ony dvě události vlastně dobře ukazují, jak si pohusákovští komunisté dokázali skvěle osvojit mimikry demokratické, státotvorné a pramálo revoluční strany. Havlovo polistopadové odmítnutí jejich zákazu jim k této stínohře na demokratickou stranu dalo prostor a v tomto statu quo existují už dvě dekády. I sám Havel ale tušil, že dlouhodobě není toto řešení pro stabilní demokracii únosné.

Když sněmovnou zněl hlas Václava Havla, mnozí poslanci KSČM nejspíš neposlouchali. Možná raději mysleli na prosincovou direktivu svého předsedy Vojtěcha Filipa ze zasedání ústředního výboru: „Udělejme vše pro to, abychom svým jednáním sami nezpůsobili ani zákaz KSČM, ani její ekonomické oslabení. Nebude to nic jednoduchého, nebude to nic, co by nás nebolelo, ale myslím si, že to za to stojí.“ Ano, hold Havlovi za tu jistotu 15 procent hlasů ve volbách jistě stojí.

Proti tomuto pragmatismu se vzepřelo jen malé tvrdé jádro stalinistů kolem expředsedy Miroslava Grebeníčka. Havla by ale Grebeníčkovo chování možná uráželo méně než vypočítavá pieta od lidí, kteří na něj dvě dekády plivali. Havel o svém rozhodnutí nezakazovat nástupnickou komunistickou stranu nikdy nepochyboval. „Stala-li se nějaká chyba, tak se stala později,“ řekl k 20. výročí sametové revoluce. Chtěl tím říci, že demokracie měla jednat, když bylo jasné, že se KSČM odmítá reformovat v demokratickou socialistickou stranu.

Dnes je KSČM sice dál nestátotvornou stranou, její otisk je ale patrný všude od prezidentské volby přes klíčové zákony až po krajské vlády.

Je tedy vůbec možné ještě nějak s komunistickým rébusem pohnout? Jednu cestu zkouší současná pravicová vláda se svým úporným úsilím o pozastavení činnosti KSČM. To je ovšem zcela populistický směr. Jistě i sami předkladatelé tuší, že je soud odmítne.

Co se však nemůže přihodit komunistické straně, může se stále přihodit komunistovi. Paragraf 356 o podněcování k nenávisti jako by čekal na mnohé čelné komunisty, kteří mají na kontě doložitelnou třídní nenávist, neboť se stále hlásí k únorovému puči nebo adorují pohraničníky. Neuctilo by celoživotního antikomunistu Havla jedno společné podání žaloby od předsedů demokratických stran více než celý narychlo sepisovaný zákon o exprezidentových zásluhách?