Slovinské předsednictví v roce 2008 si za hlavní cíl kladlo především přežít. Proto se už všichni po čtvrtroce jeho trvání obraceli na Elysejský palác, kterému Slovinci předávali štafetu. Přestože si všichni po slovinské postkomunistické ouvertuře v čele EU oddychli, že už je to pryč, dosud to byl bohužel mezi novými členskými zeměmi nejlepší výkon. Tamní opozice už v roce 2007 uzavřela s vládou dohodu o vzájemném půlročním neútočení, takže chystané slovinské parlamentní volby evropští partneři prakticky nezaznamenali.
Což se rozhodně nedá říct o Češích v roce 2009. Ti se sice rvali o možnost jednat za Evropu s Ruskem během plynové krize, ale pak zabředli do švejkovského politikaření po pádu vlády. Aktuální hodnocení maďarského premiéra Viktora Orbána, že po svém vedení EU odevzdává Evropu silnější, zní dobře, ale nikoho nezajímá. Svůj striktní mediální zákon si z počátku předsednictví takřka vytetoval na čelo, a podle toho se s ním v Evropě také jednalo.
Na řadě je Polsko. Přestože po Lisabonu by už předsednická země neměla hrát takovou roli, šeď unijního prezidenta a ministryně zahraničí bije do očí tolik, že pro Donalda Tuska zbývá pořád dost příležitostí pohnout Evropou. Není to pro něj jen věcí prestiže. Úspěšné předsednictví si žádají i říjnové parlamentní volby. Tusk sahá až po polovině všech hlasů a lesk šéfování EU by mu to mohl dopřát. Po siláckém oznámení mnoha reforem v čele s unijní společnou obrannou politikou má přijít v září summit Východního partnerství. Každý Polák nyní přitom miluje sousední Ukrajinu, protože příští rok obě země spolupořádají fotbalové mistrovství Evropy. V říjnu se pak má vše zúročit u volebních uren.
Polsko zatím vypadá, že tuší, jak na Evropu. Místo českého vyhlášení války heslem „Evropě to osladíme“ sází Polsko na kýčovitý, ale mnohem vhodnější filmový klip, kde polský tanečník svým walzem svádí Madam Evropu. Stejně tak najmutí elitní PR firmy Burson-Marsteller za milion eur by mělo Poláky uchránit od ProMoPer všeho druhu.
Tusk se ale musí předvést i jako silný státník. Přestože Poláci nemají euro, Tusk chce také dotovat řeckou půjčku ve jménu evropské solidarity. To si konzervativní opozice jistě nenechá ujít. Přesto jsou Tuskovy šance na excelentní předsednictví stále dost vysoké. Ostatně musejí být. Kdyby i největší postkomunistická země v čele EU selhala, nikdo už by se přezíravosti „zápaďáků“ vůči unijním nováčkům nemohl divit.
