Přesto: Radičová má za sebou na rozdíl od Nečase několik úspěchů ve svém boji
za transparentnější politiku. Proto v česko-slovenském porovnání
vítězí.
Petr Nečas přitom vstupoval do Strakovy akademie s mnohem větším očekáváním ze strany veřejnosti. Radičové od počátku nikdo nevěštil snadný život v čele vlády. Neměla totiž za sebou (zdánlivě neotřesitelnou) sílu trojkoalice se 118 poslaneckými hlasy, ale těsnou většinu oficiálně čtyř stran, fakticky však šesti.
Navíc uvnitř své strany SDKÚ-DS hraje Radičová podřadnou roli někde za šéfem Mikulášem Dzurindou a ministrem financí Ivanem Miklošem. Jistě lze namítnout, že i Petr Nečas je už ve své ODS jako kůl v plotě.
Jenže v jeho případě za to může nešťastná personální politika, protože jím vyvolené místopředsedy strany ve velkém kosí podezření z korupce. Radičová se přesto boje za očistu své strany nikdy nevzdala, zato Nečase už toto téma zjevně moc nezajímá. Oba předsedy vlády pojí také balancování na pokraji krachu kabinetu. U Nečase kvůli Věcem veřejným, u Radičové kvůli volbě generálního prokurátora. I zde ale Radičová vychází jako odvážnější lídr. Jasně řekla, že pokud projde symbol korupce Dobroslav Trnka, vláda končí. Trvalo jí to půl roku, ale zvítězila. Zato Nečasovo vysezení problému s Věcmi veřejnými zanechalo jen pachuť. Jestli si něco oba nemusí vyčítat, pak je to jejich nemohoucnost v reformním úsilí.
Po sérii škrtů se v obou zemích vše nějak zadrhlo. Česká vláda kvůli plombám zpozdila zdravotnickou reformu, velmi nešťastně patlá reformu penzí a čeká na daňové změny. Slovenská zpožďuje odvodovou reformu, změny zákoníku práce i úpravu penzí. Čeští a slovenští voliči, kteří před rokem skočili na reformní
sliby, tedy mohou společně zaplakat. Ti slovenští si ale přece jen nemusejí úplně vyplakat
oči. Stačí se podívat třeba na internetovou adresu zmluvy.gov.sk. Přes odpor
ministrů prosadila Radičová zveřejňování smluv státu s firmami.
Jednoduché vyhledání, kdo obchoduje se slovenským ministerstvem obrany, zní českému voliči jako pohádka.
Přezdívka Radičové „slovenský Havel“ je samozřejmě nadsázkou. Ale dobře vystihuje její úpornou, byť často marnou snahu o morálnější podtatranskou politiku. To Nečas kandiduje maximálně na označení „český Dzurinda“.
Jako by jej pro samotné reformy přecházela chuť na boj s korupcí.
