Včera totéž zaznělo od premiéra a ministra financí při obhajobě další várky zvyšování daní. Jen ten odkaz na OECD chyběl. Pochopitelně. OECD totiž tento týden českou vládu vyzvala, aby snižovala zadlužení „rozumně“, protože další rok v recesi za ten přepálený sprint k vyrovnaným rozpočtům nestojí. Vláda ale dál opakuje svou mantru. Snižovat schodek se musí, ať to stojí, co to stojí. A tak se na konci roku zase dozvíme, že se musí opět škrtat, protože daňové inkaso nastavené na vyšší hospodářský výkon udělalo do rozpočtu další několikamiliardové díry.
Aby té kritiky zase nebylo moc. Vláda by při troše snahy o vysvětlování reforem mohla odkázat na případ Pobaltí, kde se při první vlně krize raději propadli do nejhlubších recesí, jen aby brzy mohli povstat opět jako konkurenceschopné rostoucí ekonomiky. Jenže tam provedli především hluboké strukturální reformy. Jestli ale takové včera vyšly i ze Strakovy akademie, není vůbec jisté. Jakkoli zelená nafta, daň z tichého vína či nemovitostní daň přitahují nejvíce mediální pozornosti, jde o drobné proti DPH, daním z příjmů fyzických osob a penzijní reformě.
Bohužel, tyto tři zásadní změny nejsou provázány tak, jak by měly být. Ideálním startem byl původní návrh penzijní reformy: snížení tuzemského extrémně vysokého sociálního pojištění o pět procent hrubého příjmu (s povinností dávat část do penzijních fondů). Po napravení odvodů by vláda měla argument, proč naopak zvyšovat nízké daně z příjmů a odbourávat neodůvodněné výhody, jako jsou třeba příliš vysoké výdajové paušály pro živnostníky.
A nyní realita: pojistné je pořád stejně vysoké, navíc se prolamují stropy na jeho placení. Důchodová reforma je dobrovolná a zároveň neatraktivní.
Daně z příjmu jsou zcela zmatečné a vše musí zachránit další zvyšování DPH. Asi nejsmutněji dopadl boj o výdajové paušály, jejichž výše zůstala zachována, ale jsou zcela nelogicky navázány na slevy podporující péči o děti. Podobně ostudný je škrt základní slevy pro pracující důchodce od vlády, která prý podporuje zaměstnanost seniorů.
Ano, po bitvě je každý generál. Ale takto to prostě a jednoduše být nemělo. Nejenže se nyní škrtá a daní jaksi „nad plán“. Horší je, že se to děje zcela chaoticky.
