Jak si stojí česká ekonomika v mezinárodním srovnání? HDP na obyvatele máme nejvyšší ze všech zemí východní a střední Evropy. Předběhli jsme Řecko, Portugalsko, Španělsko a už i Itálii. Jsme na dostřel Velké Británii. To je velký úspěch ekonomické transformace. Bližší pohled ale ukazuje, že se náš růstový model vyčerpává.
Index prosperity Česka, který sleduje přibližování naší životní úrovně k té západoevropské, je společným projektem České spořitelny a Evropy v datech. Měří a analyzuje prosperitu Česka v širokém socioekonomickém rámci prostřednictvím deseti pilířů. První pilíř, který se koncentruje na ekonomiku, potvrzuje, že česká ekonomika patří v rámci EU do první desítky zemí. V některých oblastech, jako je podíl veřejného dluhu, míra investic nebo ekonomická komplexita, jsme na špičce. Především vysoká míra komplexity je naší silnou stránkou, protože ukazuje na diverzifikaci české ekonomiky.
V některých oblastech ale naopak propadáme. Primárně v těch, jež ukazují, jak moc dokážeme vytěžit své silné stránky ve formě přidané hodnoty a kolik vytvořené přidané hodnoty skutečně zůstane v podobě příjmů v Česku. My jsme totiž Německo už dohnali. Ale jen v úrovni produkce. V přidané hodnotě, zjednodušeně v zisku, který z produkce máme, jsme zhruba 20 procent pod Německem. A o dalších 10 procent níže je důchod, který z přidané hodnoty máme. Produkce na úrovni Německa, ale důchod 30 procent pod.
Třetina problému souvisí s tím, že česká ekonomika má vysoký podíl zahraničního vlastnictví, s nímž je spojen odliv dividend. Podpora vyšší míry reinvestic sníží objem dividend a podpora budování českého kapitálu, českých firem, jež se prosadí v zahraničí, bude zvyšovat příliv dividend do ČR. Už před covidem příliv rostl k přibližně 100 miliardám korun ročně. Dvě třetiny problémů souvisejí se strukturou české ekonomiky. Jsme hodně zapojeni v produkčních řetězcích, v nichž se hodně koncentrujeme na výrobu, a také jsme subdodavatelé. Taková pozice je spojena s nízkou marží.
Musíme se rozkročit do činností, kde je marže vyšší. Do předvýrobní fáze, jako je výzkum, inovace a design výrobků. A do povýrobní fáze, především mít přímý vztah s koncovým zákazníkem, například prostřednictvím doplňkových služeb a údržby, marketingu a distribuce. Rozkročení můžeme nazvat druhou ekonomickou transformací, která nakopne ekonomický růst.
Ke změně struktury ekonomiky se musíme proinvestovat. Můžete namítnout, že míra investic je v ČR už vysoká. Přes čtvrtinu HDP jde do investic, což je jedna z nejvyšších úrovní v EU. Je to dáno strukturou ekonomiky, protože máme druhý nejvyšší podíl průmyslu. Jsme odsouzeni investovat hodně jen na obnovu průmyslového zařízení a strojů. Nicméně vysoká kvantita investic nezaručuje vysokou kvalitu.
Například v míře robotizace zpracovatelského průmyslu jsme třináctí, v mezinárodním srovnání nás během pár let dokonce předběhla Čína. Ve výdajích na vědu a výzkum jsme desátí. V kvalitě e-governmentu na dvacátém místě v EU, ačkoliv v e-commerce jsme třetí. Máme nízký podíl absolventů v terciárním vzdělávání (22. v EU) a dostupnost bydlení je jedna z nejhorších v EU (27.).
Hodně investujeme, ale není to vidět. Vlastně to vidět je. Oživení české ekonomiky po covidu je jedno z nejpomalejších v EU. Ekonomika se přehřívala už před covidem, kdy rostla o tři procenta. ČNB už tehdy zvyšovala rychle sazby nad dvě procenta. Přitom kdysi bylo potřeba růst o více než pět procent, aby se naše ekonomika začala přehřívat. Ekonomický stroj made in Czechia se zadrhává. Je potřeba se skutečně proinvestovat. A to nejen z krize, ale i k vyššímu růstu potenciálu české ekonomiky.
Autor je hlavní ekonom České spořitelny
