Cílem nové evropské digitální legislativy bylo přizpůsobit pravidla o elektronickém obchodování z roku 2000 potřebám 21. století, zejména nebývalému rozvoji e-shopů, online marketů a sociálních sítí. Jednoduše řečeno šlo o to přenést část zákonů z reálného offline světa do online prostoru. Začal nejdůležitější vyjednávací maraton na vnitřním trhu EU od dob směrnice o službách, který se stal politickou prioritou nejen pro vlády, ale i pro jednotlivé hráče na trhu.
V lednu 2021 zablokoval Twitter účet končícího amerického prezidenta Trumpa. Důvodem bylo soustavné porušování pravidel platformy. Nebyl to ale první spouštěč pro novou regulaci online služeb. Pro Evropskou unii to bylo jen potvrzení, že tato regulace je nutná. O návrhu aktu o digitálních službách (Digital Services Act, DSA) se začalo uvažovat už o několik let dříve.
V prosinci 2020, na konci německého předsednictví v Radě EU, pak dostaly návrh na stůl členské státy. Komise do jednání vstoupila se vší vervou a zároveň s vědomím nedávné zkušenosti se zdlouhavým projednáváním nařízení o ePrivacy a se zaváděním nařízení GDPR do praxe.
|
Druhé dějství
Pomyslné první dějství předtím spočívalo ve vyzbrojování argumenty. Téměř každý měl na DSA názor. Uživatelé sociálních sítí proti obřím digitálním firmám. Spotřebitelské organizace proti online tržištím. Národní soudy proti online platformám usazeným třeba v Irsku. Příznivci mírné regulace proti zastáncům regulace tvrdé. Dělicích čar bylo nepřeberně. Druhé dějství se pak neslo v duchu jejich nalinkování, tříbení a následně hledání a utváření více či méně proměnlivých koalic.
V Radě EU, Evropském parlamentu i Evropské komisi se rýsovaly, zjednodušeně řečeno, dva podobně silné tábory. První prosazoval, aby firmy i uživatelé měli vyrovnaná práva a povinnosti. DSA tak podle nich mělo zůstat obecným předpisem. Chtěli, aby byl zachován princip země původu. Druhá skupina se obávala nadměrného vlivu velkých online platforem. Platformy měly mít spíše jen povinnosti, uživatelé (spotřebitelé) spíše jen práva. Pro efektivní vymáhání těchto povinností bylo potřeba princip země původu rozmělnit, tvrdili.
Mezi těmito tábory bylo pak dalších 74 odstínů šedi. Má DSA platit „glajchšalt“ pro všechny, nebo má být předpis přísnější na velké hráče? A co dělat v případě, že členský stát jako třeba Německo už podobnou legislativu má? Hledání společné pozice zabralo stovky hodin jednání. Během více než ročního projednávání však rada prokázala nebývale silného evropského ducha a v listopadu 2021 dosáhla jednomyslné pozice. Našla řešení pro zachování principu země původu, aniž by bránila ambiciózním zemím efektivně prosazovat pravidla DSA na svém území. Jiná situace byla v parlamentu. Projednávání ovládly vnitřní boje a výsledná výchozí pozice europoslanců z ledna 2022 se tak měnila až do poslední chvíle.
Česká stopa
Podnikatelské prostředí v ČR pochopilo již dopředu, že půjde o přelomovou legislativu. Asociace informovaly své členy o očekávaném velkém dopadu DSA nejen na online prostředí v EU, ale i na celý vnitřní trh. Online vyhledávač Seznam.cz je například jediným skutečným (a zároveň jediným evropským) konkurentem vyhledávačů Google a Bing. Pro některé vyjednávače včetně těch českých bylo proto zcela nepochopitelné, proč by EU měla regulací zasáhnout jen evropské firmy, a ne ty zahraniční. Tento názor nakonec naštěstí v jednání převážil.
Česká pozice se sice zprvu mohla zdát navenek jako poměrně obecná, nicméně zůstala pevně ukotvena ve svém přesvědčení, že hlavním cílem by mělo být zachování vnitřního trhu. Společně s tradičními spojenci, jako jsou Lucembursko, Švédsko, Slovensko, Irsko nebo baltské státy, jsme vytvořili koalici, která vydržela po celou dobu projednávání.
Na podzim 2021 pak vyjednávání nabralo i lehce pikantní rozměr. Vyšlo totiž najevo, že v Česku sídlí jedna z největších pornografických platforem na světě s cca 3 miliardami návštěv měsíčně. Do té doby přitom ve statistikách nefigurovala. Ve vyjednávání DSA byli velmi aktivní i čeští europoslanci a europoslankyně, bez nichž by pozice parlamentu pravděpodobně vypadala výrazně jinak. Česko během jednání prokázalo, že dokáže být aktivním a konstruktivním partnerem, což potvrzovali i vyjednávači na nejvyšších úrovních. Ti se dokonce nechali slyšet, že bez ČR by pozice členských států vypadala o poznání jinak.
Trialog a epilog
Na začátku současného francouzského předsednictví dostalo vyjednávání dva spiny. Do té doby Francie platila za vůdčí hnací sílu tábora ambiciózních států prosazujících tvrdou regulaci. DSA byl Macronovou osobní prioritou a předsednictví předvedlo nebývalou jednací ofenzivu, když se mu podařilo dosáhnout předběžné dohody v tzv. trialogu mezi parlamentem, komisí a radou již 23. dubna.
Výsledná legislativa bude historická, s kladnými i zápornými znaménky. Zásadním plusem je to, že se Evropské unii podařilo zachovat princip země původu, který je pro jakoukoli firmu na vnitřním trhu zcela zásadní. Zároveň skrze DSA bude EU umět vymáhat převážně racionální pravidla, pokud jde o vztah mezi poskytovateli online služeb a jejich uživateli. Mezi minusy patří zavedení řady zbytečně preskriptivních pravidel, jejichž přidaná hodnota je diskutabilní. To už ale je daň za složitý kompromis mezi roztříštěnými zájmy.
Zásadní bude nicméně aplikace a vymáhání DSA v praxi. Jeho dopady pocítí každý obyvatel Evropské unie, až přespříští Vánoce půjde kupovat vánoční dárky online nebo bude chtít bránit šíření nenávistného obsahu na sociálních sítích. Aktem o digitálních službách se navíc chtějí hluboce inspirovat Američané, což může zpřetrhat některé plány Elona Muska. Twitter určitě nebude jako dřív, ale praxe ukáže, podle kterých not bude hrát.
Autor je diplomatem Stálého zastoupení ČR při Evropské unii
