Česko má během koronakrize v rukávu jeden významný trumf. A totiž svalnaté banky na vrcholu kondice. Ani případná a pochopitelná opatrnost jejich zahraničních matek o svůj český byznys, či po socialisticku jejich chamtivost, by prozatím nemusela mít žádný fatální dopad na chod české ekonomiky.
Pokud ovšem do systému neřízne vnější moc a řez přitom nevede profesorským pohybem skalpelu, nýbrž razancí jatečního bourače.
Myšlenka plošného splátkového moratoria vyznívá i při vší úctě k vážnosti situace jako odstranění mateřského znaménka Leksellovým gama nožem. Náklady totiž mohou být enormní. Protože ať už se to někomu líbí, nebo ne, na balíku peněz tu sedí právě banky a kde není úvěr, tam ani odborář nebere. Uměle přivírat ekonomice kapačky je nebezpečné. Byla by škoda zmačkaným bankovním žolíkem prostě jen podložit viklající se politický stůl.
