Bohumínské usnesení, hovořící o „nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie“ mimo jiné s komunisty, je už jen fetiš.
Přinejmenším od krajských voleb roku 2008 už to víme i my, kteří bychom jinak podobně důrazný distanc od nedemokratické politiky považovali za sympatický. Na obecní úrovni bylo porušováno od začátku, po krajské „oranžové tsunami“ v roce 2008 se socialistům nějak podařilo rozšířit dojem, že se v usnesení mluví jen o koaliční spolupráci na vládní úrovni.
Což není pravda. I tak by si ale tenhle marný pokus o kultivaci politického prostředí zasloužil důstojnější pohřeb. Že se o něm jako o „přežitém“ a „vyhaslém“ vyjádří zrovna Bohuslav Sobotka, je trochu trapné. Téměř přesně před čtyřmi lety týž Sobotka o tomtéž přežitku říkal: „Nemohu prosazovat koalici s KSČM. Platí bohumínské usnesení, které to nepřipouští.“ A v říjnu 2012: „Pokud bychom chtěli koalici s KSČM vytvořit, musel by o tom rozhodnout sjezd.“ Že je „bohumín“ mrtvý, víme. Ani do mrtvol ale není potřeba kopat.