Bez ohledu na to, co si zrovna kdo myslí o zbraních a všem kolem nich, je schválení evropské směrnice o regulaci zbraní ukázkou klasického českého pojetí evropské politiky. Na jedné straně přehřátá debata na irelevantním domácím hřišti, na druhé faktická bezzubost na hřišti podstatném, tedy v Bruselu.
Ministr vnitra mluví o přepisování české ústavy, do níž by chtěl zakotvit právo na ozbrojenou obranu národní bezpečnosti, natočí video, na němž třímá jakousi flintu, a držení zbraně označuje za jeden ze základů české kultury.
Ovšem čeští europoslanci napříč stranami se vzácně shodují nejen v odporu proti nové směrnici, ale také v názoru, že při jejich boji na půdě europarlamentu jim byl Milan Chovanec nápomocný málo, nebo vůbec.
Česko zůstalo v odporu proti novým regulacím samo jako kůl v plotě. A když v osmadvacítce nenajdete spojence, neprosadíte zcela logicky nic. Zbudou vám pak jen trapné právní kličky, pindy o bruselském diktátu a směšná videa.
