Čeští ministři si včera připomněli kulaté výročí Prohlášení Charty 77. To je jistě v pořádku. Prohlášení, jímž disidentské kruhy uprostřed tuhé normalizace vyzvaly stát, aby dodržoval, k čemu se sám oficiálně zavázal, výrazně ovlivnilo další dění v Československu.
A tehdejší odvaha signatářů zaplacená zničenými kariérami, výslechy, vězením a přinejmenším v případě Jana Patočky i životem by měla inspirovat dodnes.
Co už si vláda mohla odpustit, bylo doprovodné prohlášení, v němž se o chartistickém důrazu na občanská a lidská práva píše: „Nemůže být úspěšná a prospěšná taková vláda, která by těmito hodnotami nepoměřovala svou činnost, svá rozhodnutí a své politické vize.“ Zní to hezky, ale vzpomínka na návštěvu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, na strach z dalajlamy a lokajské „prohlášení čtyř“ dělají z této věty profesionálně napsanou, leč pokryteckou frázi. Poměřovat by se jistě mělo, ale i v případech, ba zejména v případech, kdy to zrovna není výhodné.
