Glosa Petra Peška: Babišův sen o firmě

Premiér Andrej Babiš

Premiér Andrej Babiš Zdroj: ČTK

Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) a premiér Andrej Babiš (ANO)
Ministr vnitra Jan Hamáček a premiér Andrej Babiš
Premiér Andrej Babiš
4
Fotogalerie

Premiér vypadal v poslední době občas nespokojeně, nějakou dobu se dokonce na veřejnosti neukazoval vůbec. Jakýsi městský soud mu zkazil nápad, jak nouzově vládnout i bez nouzového stavu. Ve vládě se začaly objevovat nové koaliční půtky, zvláště mezi ministry vnitra a zdravotnictví. A trochu ho zase pozlobili i polokoaliční komunisté. Přesto našel důvod ke spokojenosti. Konečně mohl řídit stát jako firmu, jak se svěřil Rádiu Impuls.

Andrej Babiš o tomto snu mluví v podstatě od svého vstupu do politiky. A není důvod mu nevěřit, že to myslí vážně. Ostatně řeči o tom, že koalice je spíš komplikace, opozice nutné zlo a parlament žvanírna do tohoto myšlenkového schématu zapadají. „Ten koronavir změnil náplň práce vlády a konečně jsme to řídili jako rodinnou firmu a bylo to efektivní, bylo to konkrétní, viděli jsme ta naše rozhodnutí v praxi,“ řekl doslova na Impulsu.

Na první poslech to zní logicky a sympaticky. Zvláště díky doplněnému, hřejivému slovu „rodinnou“. Stačí se ale chvíli zamyslet nad pravým významem citovaných slov, zvláště v premiérově podání.

„Řídit“ znamená jednak rozhodovat sám, navíc je tam patrný nádech dirigismu, tedy touhy přikazovat. Byť třebas někdy i prospěšné věci. Jen pro připomenutí, co stojí v Ústavě ČR: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ Neboli, premiér není žádným ředitelem státní, natož soukromé firmy. Nýbrž vykonavatelem vůle lidu podle toho, jak se voliči vyjádří ve volbách.

A právě slovo „firma“ je tím druhým problematickým momentem. Firma je přísně hierarchicky uspořádaná, má suverénní vedení – do určité míry mu mohou znepříjemňovat život jen akcionáři či odbory. Naopak ve státě by měla panovat rovnováha mezi třemi druhy moc, jak je to uvedeno ve výše zmíněném citátu: je tu moc zákonodárná, výkonná a soudní. Vláda tedy musí počítat i s kontrolními mechanismy, jakkoliv je to někdy těžkopádné a nepříjemné.

Nejde ale jen o slovíčkaření a teoretizování. Koronavirová krize dala vládě silné pravomoci, což je v pořádku – právě na jejích bedrech byla i obrovská tíha odpovědnosti. A je také logické, že se jich vláda nechce vzdávat. To by se chtělo málokomu. Proto je třeba se mít na pozoru nejen nad možným návratem koronaviru, ale i nad setrváváním v jakémsi mimořádném režimu vládnutí.

Premiér Babiš sice ve zmíněném rozhovoru ujišťoval, že si přeje co nejdřívější návrat do normálního stavu. Stejně tak ale uklidňoval, že státní kasa se nynějších bezuzdných výdajů nemusí bát. Takže důvod k opatrnosti v obou bodech „rodinného“ konejšení tu bezpochyby je…