Pozitivně testovaných přibývá, šrouby restrikcí se opět utahují. Něco ale přece jen zjevně klesá – důvěra lidí ve vládní opatření a schopnost se v nich vyznat.
Čtvrteční tisková konference ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) a zdravotních expertů po čase vyzněla docela rozumně. Tedy ve srovnání s tím, co jsme slýchali v uplynulých dnech. Relativně reálný popis situace, vcelku srozumitelné vysvětlení nových kroků, logické varianty budoucího vývoje…
Neznamená to, že by se nad tím vším nevznášely další otazníky. Některé restrikce – jako například rozšíření roušek ve školách i během vyučování (kromě prvního stupně) – jsou nepříjemné, ale bohužel asi nezbytné. Další, jako například instrukce pro chování v restauracích a barech, zbytečně komplikované a těžko zapamatovatelné. A to i před začátkem tekuté konzumace.
No a pak jsou opatření, kde už smysl drhne víc - jako zákaz kulturních akcí pro více než deset stojících lidí. Jednak se dá riziko přenosu koronaviru omezit i jinak (roušky – rozestupy – omezení kapacity) a navíc to už tak bitým pořadatelům způsobí další, pro mnohé možná existenční potíže. Nemluvě o tom, že i hlavní hygienička Jarmila Rážová před pár dny prohlašovala, že kupříkladu koncerty žádným velkým zdrojem nákazy nejsou. Čemu a komu tedy věřit?
Ale zpátky k základnímu problému. Vláda spojila s jarním vcelku dobrým zvládnutím počátku epidemie – tedy co se zdravotního hlediska týká – i svůj úspěch. Takže za ní jdou i současné problémy, což vyvolává u premiéra a spol. značnou nervozitu, zvláště kvůli blížícím se volbám.
Navíc to není až tak dávno, co jsme od Andreje Babiše slýchali, jak už jsme z nejhoršího venku a jak jsme na případnou druhou vlnu připraveni. A teď se ukazuje, že ani jedno není pravda. Nejen, že se tak v lidech vybudila falešná očekávání, zmatečným rozhodováním z konce srpna se v nich ale i umocnila nejistota, zda vláda ví, co dělá.
Už tak oslabená ochota podrobit se dalším restrikcím se logicky ještě snížila, což současnou situaci jen dál komplikuje. Do toho vláda přichází s populistickými, křečovitými kroky, jako rozesílání roušek důchodcům, což vzhledem k nedodržení základních zdravotnických pravidel končí blamáží. Nervozita na jedné straně a nedůvěra s naštvaností na straně druhé budou růst.
Premiérovi ale ještě zbývá jeden osvědčený tah – vybrat si obětního beránka.
