Verbální výlevy prezidentova mluvčího obvykle nestojí za komentování. Často nemají úroveň a přesahují daleko za hranicí toho, co by se u člověka tlumočícího názory hlavy státu očekávalo.
A především – Jiří Ovčáček provokuje cíleně. A když se někdo podobně ostře ozve, dělá mu to pouze radost.
Tentokrát se to už ale mávnutím rukou odbýt nedá. Když komentoval rozhodnutí šéfa Senátu Miloše Vystrčila vydat se na Tchaj-wan, přirovnal to nejdříve k nápadu cestovat za ukrajinskými separatisty. Což je sice věcně nesmyslné (Tchaj-wan oficiálně neuznáváme, ale má tu své zastoupení, je významným investorem, demokratickou součástí západního světa atd.), ale budiž. I mluvčí má právo na své názory, jakkoli se mohou zdát hloupé.
Nemá ale z titulu své funkce právo urážet předsedu horní parlamentní komory. A tedy i ústavně druhého nejvýše postaveného českého představitele. Toho se mluvčí dopustil posměšným komolením Vystrčilova jména (Nastrčil) a parodickým příspěvkem o cestě na Kubu v sedmdesátých letech. Hradní mluvčí je úředníkem, který má ctít představitele státních institucí včetně parlamentu. A měl by dbát i na důstojnost hlavy státu, kterou ve svých vyjádřeních zastupuje.
Nejednou z Hradu zaznívá kritika některých nevybíravých útoků proti Miloši Zemanovi. A je to kritika oprávněná, jakkoli prezident občas k podobným reakcím dává záminky. Prezident si zaslouží úctu, ať už je jím kdokoli – jde o institut hlavy státu.
Za normálních okolností by po twitterových výlevech hradního mluvčího měla následovat jeho okamžitá rezignace. A pokud ne, tak odvolání. Jenže přirozené hranice toho, co je a co není přípustné, se v současné vrcholné politice opět dál posouvají. A bohužel ani současný Pražský hrad není výjimkou. Spíše předvojem.
Nebylo by od věci si to připomenout, až se bude schvalovat nový rozpočet pro prezidentskou kancelář.
