Pro politika to není lehká situace. Republika žije největší polistopadovou demonstrací, jejímž je hlavním terčem. Z médií i sociálních sítí je bombardován záběry ze zaplněné Letenské pláně, na vlně odporu se vezou nejen političtí odpůrci, ale i někteří rádoby-spojenci.
Nutno uznat, že Andrej Babiš krizovou komunikaci kolem masových protestů ustál vcelku dobře. Až do dneška, kdy podřeknutím téměř freudovského typu osvětlil, v čem spočívá jeden z opěrných bodů jeho vládnutí: „ Člověk má z toho pocit, že čím víc peněz pumpujeme, tím víc jsou lidé nespokojeni,“ uvedl na závěr konference pro diplomaty (celá zpráva zde).
Nemusíme mluvit rovnou o uplácení voličů, byť zas tak daleko od pravdy by to nebylo. Je to spíš o tom, jak Andrej Babiš vnímá své vládní poslání. Tedy že stát má být jednak výběrčím daní a dalších poplatků, jednak přerozdělovatelem těchto peněz a zaopatřovatelem. A lidé mají být vděčni… anebo se alespoň nebouřit na ulici.
A když už se bouří? Tak se to pokusit bagatelizovat, jak se o to Andrej Babiš dle pouček o krizovém politickém managementu vcelku úspěšně pokoušel. Označoval účastníky protestů za pomýlené, téměř je litoval, že vycházejí z „nepravdivých“ informací v nepřátelsky naladěných médiích.
Později malinko přitvrdil s tím, že ho „posílali do kriminálu, našeho pana prezidenta do rakve a třeba by i znárodňovali soukromé společnosti“. Je jedno, zda z toho něco vůbec na Letné zaznělo, většina nejspíš ne, pro očernění odpůrců se ale hodí vše. Ostatně je to minulostí prověřená metoda.
Prohlédněte si fotogalerii:
Na premiérovu obranu je nicméně férové uvést, že odpůrcům nebral právo demonstrovat: „Důležité je, že máme demokracii, máme 30 let od revoluce a lidé projevují svůj názor. Občanská společnost funguje, a to je dobře,“ uvedl v rozhovoru pro LN.
A kromě toho se udržel a neposílal pravdu a lásku – tedy slogan propagátora občanské společnosti Václava Havla – do tělního otvoru, kterým disponuje něžnější polovina lidstva, jak kdysi zaznělo jeho hlasem na jednom (ne)slavném odposlechu.