Polovičaté, nedostatečné řešení. Jinak rozhodnutí o osudu pražského soudce Alexandera Sotoláře z kauzy opencard označit nelze.
Za to, že nepřijatelným způsobem upravoval výpovědi, přišel jen o pozici předsedy senátu Městského soudu. Talár mu zůstal.
Nešlo přitom jen o nějaké kosmetické úpravy, necitlivé krácení či nešikovné doplňování několika slov. Sotolář některé věci vypouštěl, jiné svévolně doplňoval či obracel význam pronesených slov.
A nejde přitom jen o následné stížnosti dotčených, úpravy lze jasně vidět porovnáním zvukových záznamů a protokolů autorizovaných soudcem, což zmapoval např. server Český rozhlas.
V této fázi není rozhodující, zda tak činil úmyslně či neúmyslně. I když samozřejmě nelze vyloučit ani druhou variantu – tedy pouhou nedbalost -, vzhledem k tomu, že tak citelnými zásahy riskoval svoji soudní kariéru, napadne člověka leccos. Především ale samozřejmě hrozí, že totéž se může v nějaké jiné formě opakovat. Jakkoliv už zůstává „jen“ řadovým soudcem.
Na to mimochodem upozorňovala i ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která žádala Sotolářův úplný konec u soudu. Což stojí za připomenutí i vzhledem k tomu, že většina obviněných z tehdejšího vedení pražské radnice patřila k opačnému politickému táboru, než je nynější vládní garnitura. To jen na okraj při paušálním odsuzování ministryně Benešové.
Přešlapy soudce Alexandera Sotoláře jen dokreslovaly celé podivné vyznění kauzy opencard. A polovičatý způsob, jakým byl potrestán, důvěru v justici také zcela nevrací.