Rusové to považují za odvetu, česká strana za „symetrickou reakci“. Podobně je na to možné nazírat i z jiných úhlů. Vyhoštění dvojice českých diplomatů z Moskvy je logické… i nelogické.
Logické v tom smyslu, že v diplomatickém světě je to obvyklá reakce. A také proto, že Rusové museli nějak reagovat, aby si zachovali tvář. Před zahraničním a v neposlední řadě před domácím publikem.
Nelogičnost spočívá samozřejmě v tom, že problém vznikl na ruské straně. Byli to jejich diplomaté, kteří v Praze rozehráli zpravodajskou hru o údajném – zřejmě smyšleném – ricinovém útoku na nepohodlné české politiky.
Vyhoštění Rusů bylo samozřejmé, k odvetě ve stylu „dva vaše za dva naše“ nebyl reálný důvod. A navíc vzhledem k početnosti ruského osazenstva pražské ambasády je to vlastně i reakce nepoměrná. Ale řečeno slovy spisovatele Kurta Vonneguta Jr., tak to chodí…
Český postup směrem k ruským diplomatům byl zjevně v pořádku. Otazník možná zůstává nad tím, zda si s jejich klamavými signály dokázala včas a správně poradit BIS. Možná ano, každopádně to je otázka pro kontrolní orgány zabývající se činností kontrarozvědky. Zpravodajské prádlo se nemá prát na veřejnosti.
Pak je tu ale ještě vykřičník, pokud zůstaneme u této interpunkční terminologie. Jak to, že zpráva – či přesněji dezinformace, jestli to tak bylo – o ricinovém útoku pronikla do médií (přišel s ní týdeník Respekt), a ta ji v klidu pustila dál?
Zpátky ale k diplomacii. Česká strana udělala, co měla a co musela. Nyní jde o to bránit snahám Moskvy, aby se to celé řešilo jako spor, kde každý „něco“ udělal. A aby se do toho míchaly i další věci jako odstranění pomníku maršála Koněva, které se událo v režii jedné pražské municipality.
