Snad čerta nevystřídá ďábel. Tančící lidé na ulicích v Zimbabwe o víkendu slavili pád diktátora Roberta Mugabeho. Otázkou je, kdo nebo co přijde po něm. Záběry slavících davů mohly vyvolat vzpomínku na začátek arabského jara v roce 2011. Podobně lidé jásali, když byl v Libyi svržen Kaddáfí, v Egyptě Mubarak… Mnohé arabské země pak sklouzly jen do většího chaosu a násilností.
V subsaharské Africe se při euforii z Mugabeho konce také hned mluví o tom, že by se „africké jaro“ mohlo přelít do dalších zemí. Třeba do Ugandy, kde si prezident Yoweri Museveni uzurpuje moc od roku 1986. Nebo do Konga, kde se po 16 letech vlády nechce v rozporu s ústavou pustit moci Joseph Kabila. Či do Rwandy, kde Paul Kagame nechal ústavu pro jistotu předělat, aby mohl zůstat prezidentem i po 17 letech ve funkci. Západ ale příliš neprotestuje.
Umírněný autokrat je zřejmě vnímán jako menší zlo než to, do čeho se mnohde zvrhlo arabské jaro: brutální občanské války. Snad najde Afrika po Mugabem lepší cestu.
