Gregor Martin Papucsek: Přichází další Orbánovo „dítě“

János Áder

János Áder Zdroj: europa.eu

Když byl předsedou maďarského parlamentu (to bylo za první vlády Viktora Orbána v letech 1998 až 2002), bylo zajímavou zprávou už to, že se János Áder usmál. Nestávalo se to často, lidé si ho pamatují jako kamennou tvář. Asi proto se na něj nalepila přezdívka „Charles Bronson z Csorny“ (to je městečko na západě, odkud pochází).

Těžko říci, zda se bude Áder usmívat více, stane-li se prezidentem. Věční kverulanti si myslí, že ano, protože jiný úkol beztak mít nebude. Kromě podepisování všeho, co mu předloží z parlamentu či z vlády. No a právě proto padla volba premiéra Orbána na něj: nebude konfliktní, nebude mít námitky dejme tomu proti sérii ekonomických zákonů, které parlament musí schválit. Stručně, nebude protiváhou vládní moci.

János Áder bude zcela otevřeně stranickým obyvatelem prezidentského paláce na Budínském hradu. Hlasy volající po konsenzuální, na široké společenské podpoře stojící hlavě státu se rozplývají v širé maďarské pustě. Ostatně jsou i falešné, protože takový stranický prezident není ničím výjimečným ani nelegitimním.

I ten předchozí, Pál Schmitt, byl takový. Dokonce ještě předtím, než ho zvolili, vyhlásil, že nehodlá být protiváhou či brzdou, ale naopak chce být motorem činnosti vlády. Tak se také stalo: podepsal všechny sporné zákony, které vláda nezvykle rychle prohnala parlamentem, podepsal i zpochybňovanou novou ústavu. Ve snaze „být člověkem lidí“ (Schmittova slova) se nejednou zesměšnil prohřešky proti maďarskému jazyku a v aféře kolem své opsané disertační práce totálně selhal, když neustále, i potom, co mu odebrali doktorský titul, obhajoval neobhajitelné. Zdiskreditoval nejen sebe, ale také prezidentský úřad. Takže cynik by si mohl povzdechnout, že v tomto ohledu může být Áder jen lepší.

Ale Áder je také odborník v oblasti práva, za své europoslanecké činnosti stihl být i tvůrcem maďarské justiční reformy. Co na tom, že tato reforma nezvykle soustředila soudní moc do rukou pár lidí zvolených fideszovskou parlamentní většinou bez snahy o konsenzus v politické a justiční obci. Legitimní je ovšem i kritika opozice, která se snaží argumentovat logicky: jestliže je Áderův justiční systém protiústavní, Áder nemůže být prezidentem, který by měl být nejvyšším strážcem ústavnosti…

To jsou však jen slova, slova, slova. Dvoutřetinová většina v parlamentu i tak přinutí kohokoli udělat cokoli. Lépe řečeno, ani ne tak dvoutřetinová většina jako Viktor Orbán. Vždyť i nominace na prezidentský post je jeho výsadou. Nemusí tu být už ani zdání nějakého kolektivního rozhodování. Tak jako byl Pál Schmitt Orbánovým „dítětem“, bude jím i János Áder. Punktum.

Autor je spolupracovníkem redakce