Hrozí vznik nového typu politika. Hnutí ANO naznačuje, že se Andrej Babiš vydá cestou hybridního občana s kontrolou nad mocnou stranou a médii. Česko by to mohlo uvrhnout do nové politické krize.
Skončí? Neskončí? Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v polovině týdne oznámí, zda setrvá ve sněmovně. Krátce po prohře v prezidentských volbách si změnil popisek u profilů na sociálních sítích na „občan ČR“ a o jeho odchodu z poslanecké lavice opatrně mluví i spolustraníci.
Naznačují možnost, že by hlavní tvář hnutí mohla pomáhat u dalších voleb a v kampani. „Máme zájem, aby byl v rámci ANO dál aktivní. Osobně stojím o to, aby byl dál předsedou i aby dál zůstal ve sněmovně, ale to je jeho osobní rozhodnutí,“ řekl například místopředseda ANO Karel Havlíček pro Právo.
Pro Českou republiku a její politickou kulturu by bylo stáhnutí Babiše ze sněmovny nebezpečné. Snadno by mohl vzniknout model hybridního politika a miliardářského kmotra v pozadí jedné z nejsilnějších politických stran v Česku. Jako poslanec je Babiš alespoň pod částečnou kontrolou. Musí například podávat veřejné majetkové přiznání a lze lépe sledovat jeho činnost ve sněmovně – včetně docházky.
Navíc by odchodem ze sněmovny získal Babiš silný argument, kterým může odrážet dotěrné otázky novinářů na jeho střety zájmů. Ty mu byly pravidelně pokládány krátce po vstupu do politiky kvůli jeho obřímu impériu firem. K tomu si přidejte dosud největší mediální vliv v rukou jediného politika v podobě Mafry – vydavatele Lidových novin a MF Dnes.
Stejně jako Miloš Zeman oficiálně „nevedl“ kampaň při snaze obhájit svůj mandát v prezidentských volbách v letech 2017 až 2018, tak Andrej Babiš by mohl svým voličům prodávat příběh o obyčejném občanovi České republiky, který nemá na situaci ve sněmovně žádný vliv, a tak jsou i diskuze o jeho střetu zájmů nesmysl. Pravda to sice není, ale do veřejné debaty to vnese chaos. Jak ukázaly prezidentské volby, marketingová masáž dokáže vyvolat i absurdní diskuze o zavlečení Česka do války, pokud bude zvolen jeden z kandidátů.
Odchod ze sněmovny by byl od Babiše riskantní tah, který může zmírnit kanonádu kritiky a vytvořit prostor pro nový příběh pro volby, které budou pro ANO i Babiše skutečně klíčové. Jako nejlákavější meta se nabízejí ty parlamentní v roce 2025. To může Babiš usilovat o pozici premiéra, pokud se trochu štěstěny přikloní na jeho stranu. Předcházející volby lze využít jako test, zdali nová taktika funguje.
Prolomit izolaci
Babiš má v současné sněmovně jen velmi malý koaliční potenciál. Během prezidentských voleb se rozhořel dokonce konflikt mezi ním a stranou Tomia Okamury. Obě partaje k sobě měly ve sněmovně často blízko a SPD opakovaně nabízelo podporu vládě hnutí ANO. Při posledních sněmovních volbách navíc propadlo přes milion hlasů pro strany, které by nejspíše se současnou vládou nespolupracovaly a blíž měly k Babišově hnutí.
Také rozhodne, zda proti ANO budou kandidovat strany současné vládní koalice. Ani to není jisté. Průzkumy v porovnání s jednotlivými stranami výrazně vede ANO.
Úplné Babišovo přetrhání vazeb s ANO není moc pravděpodobné, protože by to znamenalo postupný konec hnutí. Babiš je strana. Hnutí ANO je unikátní v tom, že uvnitř nikdy nevznikly výrazné opoziční proudy. Pokud byl někdo nespokojený, prostě odešel. Často ve zlém.
Babiš do svého politického projektu investoval už velké množství času a prostředků, které by do koše nejspíše nehodil. Můžeme k němu počítat držení médií, soukromí své rodiny, krvácení Agrofertu kvůli střetu zájmů a hněvu spotřebitelů, pro které se stal holding politickým symbolem. A také nemalé peníze na udržování marketingové mašinerie hnutí. To vše by přišlo vniveč.
Občan Babiš – nepolitik – mocný podporovatel hnutí by byl něco, co jsme v Česku v tak intenzivní podobě ještě neměli. Politika by byla méně transparentní. Voliči by měli větší problém se vyznat v labyrintu méně zřetelných vztahů. Babiš by se na oko vzdával zodpovědnosti, ale moc nad stranou by měl stále obrovskou a nejspíše by ovlivňoval její směřování. Politika je ale především o přebírání zodpovědnosti. Kdyby Babiš přistoupil na hybridní model, tahal by Česko do většího marasmu a politické krize.
