Obrázek první: Evropa chce po Ankaře změnu zákonů pro účinnější boj s terorismem. Podmiňuje tím zrušení vízové povinnosti pro Turky. Jenže právě v tomto tlaku vidí druhá strana vodu na mlýn teroristům. „Zjednodušení vízové povinnosti je přirozené právo tureckých občanů. Není to žádná milost,“ prohlásil ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu. „Nevyhrožujeme, mluvíme prostě pravdu. Není dobře všechno nafukovat,“ dodal.
Obrázek druhý: právnička Klára Samková přirovnala islám k nacismu a podtrhla, že by jeho podstata měla být označena za zločinnou. „Islám je stejný jako nacismus, fašismus a komunismus, je státním zločinnou a zločineckou ideologií,“ řekla.
A závěr? Mohl by znít, že kdo chce kam, pomožme mu tam. Unie rozjela už před lety přístupové rozhovory s Tureckem, v jeho připojení viděla strategické a byznysové příležitosti. Euforie poté oboustranně vyšuměla a „zájem“ o Turky se dostavil až s imigrační krizí. Žádný div, že to Turci zneužívají a snaží se z nové situace, podobně jako Řekové, vytřískat maximum. Kritizovat zájem o změnu legislativy jeho přirovnání k podpoře terorismu mohou přesto jen stěží. A právě tak může mít Evropan k islámu x-výhrad, ale stavět ho do jedné řady s fašismem je rovněž příliš. Oba střípky pak ukazují, že jsou tu pořád dva světy. Takové, které mají spolu co do činění, ale doopravdy se vůbec potkat nemusí.
