Je to už evergreen. Prakticky každá z posledních vrcholných unijních schůzek byla spojena s většími, to častěji, či menšími očekáváními. Jednou šlo o naději, že premiéři a prezidenti rozetnou řecký problém. Podruhé o víru, že státníci konečně přijdou na to, jak vymanit kontinent z vleklé krize a postrčit jej kupředu. Velký průlom dosud nenastal a nenastane ani teď.
Nadcházející summit je přesto trochu jiný. Může totiž stavět na smlouvě o rozpočtové odpovědnosti, již přichystal prosincový summit a následný slet v březnu. Jen je třeba připojit soubor opatření na podporu růstu, zní z Francie. Potíže se španělskými, kyperskými a dalšími bankami, které si zadaly rozdáváním hypoték a půjčkami Řecku, má řešit bankovní unie. A dluhy obecně? Naředit by je měly společné evropské dluhopisy, jež uleví periferiím a uberou velmocím. Zhruba s těmito nápady se státníci posadí ke stolu.
Nebyl by to ovšem spolek se zkratkou EU, kdyby za každým bodem nečouhalo nějaké „ale“. Fiskální a růstová unie? Proč ne. Ale jak to udělat v praxi, když neexistuje společný rozpočet spojený s předáním části národních pravomocí do Bruselu? Bankovní unie? Jasně. Ale to by znamenalo další bankovní dohled, který by záchranné toky schvaloval a rozděloval. Eurobondy jsou pak zcela samostatnou kapitolou, v níž se promítají jak ideologie, tak i představy o způsobu jejich prosazení.
Summit, který udělá tečku za dánským předsednictvím a předá žezlo Kypru, je z pohledu výše uvedeného odsouzen k nezdaru. Zase se ukáže, že unie činí příliš málo a příliš pomalu, předpovídají média, hlavně ta zámořská. Nemusí to ovšem být pravda. Špičky společenství mají totiž jasno v něčem sice triviálním, ale hodně důležitém: že takto to dál nejde. Netýká se to jen dalšího zadlužování a ekonomické stagnace, ale způsobu fungování celého tělesa.
Přibude-li k rozpočtové koordinaci hlubší hospodářská integrace, bude to cenný, třebaže ne perfektní výsledek. To hlavní, tedy jasné slovo, kdo s kým a bez koho půjde dál, teprve přijde.
Jisté je, že summit prohloubí brázdu mezi „odpovědnými“ státy na severu a potížisty na jihu. A že skončí v pátek poměrně brzy. Německá kancléřka musí zachraňovat Evropu i doma. Chce se vrátit do Berlína na zasedání parlamentu, který bude schvalovat rozpočtový pakt i bezpečnostní štít ESM.
