U severních sousedů není o vodní zdroje nouze, takže přehnaná úzkostlivost není na místě. Průmyslový a soukromý odběr navíc představuje pětinu dostupných zásob, takže fabriky i byty mohou točit kohoutky naplno. Výsledkem jsou zastaralé a špinavé rozvody, které vyhovovaly svému účelu před 20 nebo 30 lety, ale v současnosti jsou zbytečně velké.
Jenže obce a podniky se do modernizace trubek nehrnou – a kampaň typu „lidé, plýtvejte, levnější to stejně nebude“ by beztak nezabrala. Mluvíme totiž o Německu, které má obezřetnost při vynakládání peněz v krvi, což přináší fenomén nízké spotřeby a chabé vnitřní poptávky, který dohání vláda solidními výběry daní (v důsledku pečlivé politiky zaměstnanosti) a mohutným exportem.
Voda je součástí této mozaiky. Do obrázku šlapajícího, leč ostražitého premianta na kontinentu však zapadá výmluvně.
