Toto riziko ještě podtrhuje chabý hospodářský růst. Nicméně navzdory všem úskalím, konstatuje deník Financial Times Deutschland (FTD), hraje apeninská ekonomika jinou ligu než pacienti na periferii.
O hlavním problému není sporu: je jím státní dluh ve výši téměř 120 procent HDP, což obnáší manko 1,84 bilionu eur. Na tuto sumu žádný záchranný deštník nestačí. Vláda sice plánuje úsporná opatření v řádu 70 miliard eur, podstatný díl (47 miliard) chce však spustit až od roku 2013. „To je příliš pozdě,“ varují odborníci. Jen letos musí Řím uhradit věřitelům 204,2 miliardy eur, napřesrok 231,9 miliardy. Náklady na úroky spolykaly vloni pět procent domácího produktu a patnáct procent z vybraných daní. Potíž je v tom, že ve stavu ohrožení je uznávaná kotva italské platební stability, ministr financí Giulio Tremonti. Je zavlečen do korupčního skandálu, jede proti němu populistický premiér Silvio Berlusconi.
„Prohnilá politická scéna byla vždy italskou slabinou,“ připomínají politologové. Kořeny v historii má ostatně
rovněž druhý limit, slabý hospodářský výkon. Špatně bylo už před krizí, pro letošek se počítá s přírůstkem kolem jednoho procenta. Panickou reakci trhů považují přesto analytici za přehnanou. Státní dluh se podle nich nijak nenafukuje, jako tomu bylo v Řecku či Irsku. A řadu let vybírá italská pokladna více, než vydává. Plusem je dále nízký schodek rozpočtu veřejných financí, ležící se 4,6 procenta HDP pod průměrem euroskupiny. Na rozdíl od Řecka se také italský stát z větší části zadlužil u domácích bank. Proti Irsku a Španělsku hlásí Italové i nízkou míru půjček v soukromém sektoru. „Itálie je na tom ve srovnání v Řeckem daleko lépe,“ zní závěr FTD.
Otázkou je, zda na něj budou trhy slyšet.
