Jak to vidí Martin Lobotka: Chlad ze západu

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Německý růst se začátkem roku sesunul k italskému tempu. Po silném závěru roku, kdy Němci dosáhli tempa 0,6 procenta, v prvním čtvrtletí ubrali na polovinu. A z měkkých indikátorů či objednávek v průmyslu to nevypadá, že by se to mělo ve druhém čtvrtletí zlepšit. Což má dva základní dopady. Zaprvé pro ECB se komplikuje dosažení inflačního cíle. Pokud se totiž po stagnaci koncem roku 2017 letos spotřeba domácností zvedla dle německého statistického „jen mírně“, nedá se čekat, že bychom se brzy v Německu dočkali citelně vyšší inflace.

Což sice na jedné straně vzhledem k vysoké míře úspor a pomalému růstu mezd není překvapením, ale příjemná zpráva ECB to prostě není. Ačkoli země Severu v ECB tlačí na co nejrychlejší konec kvantitativního uvolňování, nízká inflace hluboko pod cílem dodává munici spíše jižanským holubicím. Z toho lze usuzovat na slabší euro a delší období utlumených výnosů.

Zadruhé zpomalení Německa bude mít dopady v regionu. Ačkoliv to tak podle dat o růstu HDP v prvním čtvrtletí v Maďarsku (1,2 procenta mezičtvrtletně) či Polsku (1,6 procenta mezičtvrtletně) zatím nevypadá, delší období německého růstu tempem pod 1,5 procenta se nemůže neprojevit na dynamice regionu.

Česká ekonomika rostla v prvním čtvrtletí jen půlprocentním tempem, což bylo další zpomalení proti dynamice loňského druhého pololetí. Růst zejména otevřených ekonomik je na německém růstu závislý a déletrvající chlad ze západu se zde projeví. Dopad je jasný: pomalejší růst českých sazeb, delší období stagnace těch polských, či dokonce možnost dalšího uvolnění maďarské měnové politiky. A výraznější posílení měn – zejména zlotého a forintu – v nedohlednu.

Autor je hlavním analytikem společnosti Conseq