Způsob, jakým se zhostil dozorový státní zástupce Jaroslav Šaroch stížností obviněných v kauze údajného dotačního podvodu na farmě Čapí hnízdo, vzbudil řadu polemik. Především o tom, co vlastně jeho závěry znamenají.
V první řadě vzbudila diskuzi skutečnost, že vyhověl stížnosti proti zahájení trestního stíhání u místopředsedy hnutí ANO Jaroslava Faltýnka a některých zaměstnanců Agrofertu. Otázka zní: Proč na mandátovém a imunitním výboru obhajovalo žádost o Faltýnkovo vydání, když jeho stíhání pár měsíců poté stopnul?
Vysvětlení je prosté – úlohou státního zástupce je vykonávat dozor a hodnotit v každé fázi trestního řízení, zda stále existují důkazy pro stíhání. Jinou věcí je, že nechal policii žádat o vydání, přestože po pár týdnech, kdy těžko mohlo dojít k nějakému dramatickému zvratu, stíhání zastavil. Pokud žádá o policie o vydání předsedy poslaneckého klubu nejsilnější frakce, měl by státní zástupce policii předem zaúkolovat, aby žádost byla neprůstřelná.
Na druhé straně Šaroch ve svém vyjádření sdělil, že dotyční nesplnili subjektivní stránku spáchání trestného činu. Takže jejich vyvinění mohlo vyplynout skutečně až z toho, co uvedli ve své stížnosti. V každém případě ale platí, že Šaroch vůbec neměl na mandátový a imunitní výbor chodit, protože se jedná o žádost policie. Zamezil by tak různým spekulacím.
Jak konkrétně jednotlivým aktérům státní zástupce Šaroch odpověděl, je otázkou. A to i vůči osobám, jejichž trestní stíhání nezrušil. Jediné fragmenty z vyřízených stížností vyšly v Právu. To uvádí, že redakce získala Šarochovo vyjádření z textu usnesení o zamítnutí stížnosti, které dosud nebylo publikováno a svědčí o pochybnostech ohledně viny aktérů případu včetně samotného Babiše. List cituje některé pasáže tohoto usnesení.
Jenže článek vzbuzuje pochybnosti, protože není zřejmé, zda redakce Práva dostala celé k dispozici celé usnesení, ze kterého cituje slova státního zástupce, anebo obdržela pouze některé pasáže. Jako solidní by se jevilo zveřejnit celé rozhodnutí, protože jinak to budí zdání, že jsou zveřejněny pouze zpochybňující závěry státního zástupce o vině obviněných, které jsou však vytrženy z kontextu celého usnesení.
Například věta, že „závěr policie o tom, že skutek, pro který je trestní stíhání zahajováno, byl spáchán obviněným, není konečný a nemusí být ani v plné míře hodnověrný“, je častým slovním obratem v rozhodnutích státních zástupců o podobných stížnostech a nesvědčí o ničem jiném než o tom, že usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání neřeší s konečnou platností otázku viny.
V podstatě na vše odpovídá závěr, ze kterého plyne, že i když usnesení policie o zahájení trestního stíhání vykazuje některé vady, na které obvinění ve svých stížnostech oprávněně poukazují, jedná se o pochybení, kvůli nimž není nutné toto usnesení rušit. I takové věty se často v zamítavých usneseních objeví. Zda to znamená, že Šaroch se snažil být v odůvodnění svého zamítavého stanoviska co nejpreciznější, či zda si dělá dopředu alibi pro pozdější zrušení dalších obvinění, ukáže až čas.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice.
