Když ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov ve středu prohlásil, že někdo „Rusko zatáhl do umělého konfliktu“, bral to každý jako klasický výrok diplomata, jehož úkolem není říkat pravdu, ale hájit ruské velmocenské zájmy. Jenže ono na tom něco může být.
Můj známý je přední český sinolog a hned na začátku ruské invaze na Ukrajinu mě upozornil na jednu zajímavou věc. Spolu s re-portážemi z míst bojů začala čínská státní televize zařazovat do svého vysílání i něco jiného – dokumenty o přátelství mezi čínským a americkým lidem.
Jak každý ví, čínsko-americké vztahy mají bohatou historii, kolísající od vyhrožování atomovým úderem v padesátých letech až po protisovětské spojenectví poté, co v roce 1972 prezident Nixon Čínu navštívil a podepsal bezprecedentní komuniké s čínským premiérem Čou En-lajem. Tehdejší největší československý deník Rudé právo sbližování Číny a USA popisoval jako protisovětské a antikomunistické, což de facto bylo, neboť americká administrativa tím získala důležitého spojence ve studené válce proti SSSR – pravda, za cenu odchodu Tchaj-wanu z OSN. Čínská televize tedy disponuje bohatou paletou dokumentů a vysílá právě ty, které nejlépe ilustrují momentální postoj vedení současné vládnoucí dynastie, kterou je čínská komunistická strana.
Ještě 4. února to vypadalo, že Rusko bude mít Čínu na své straně. Tehdy se setkali ministři zahraničí Ruska a Číny Sergej Lavrov a Wang I a na zahájení olympiády se Putin plácal s čínským prezidentem po zádech. Západní rozvědka dokonce zachytila komunikaci mezi Rusy a Číňany, ze které plyne, že Čína požádala Rusy o odklad invaze kvůli olympijským hrám v Pekingu – a vskutku, invaze proběhla až po nich.
Pak invaze započala. Už 25. února ale dvě čínské státní banky, ICBC a Bank of China, zrušily financování ruského vývozu surovin. A co víc, Čína ve zpravodajství přestává používat ruský termín „speciální operace“, ale situaci na Ukrajině nyní nazývá jiným slovem – válka. Zároveň se Čína zdržela hlasování o invazi jak na Radě bezpečnosti OSN, tak na Valném shromáždění OSN,takže Rusko má podporu pouze několika bizarních států v čele se Severní Koreou.
Toto může být opravdová změna světové geopolitické hry. Svým způsobem jde Čína dál než Západ. Ten vývoz ruských surovin typu plynu a ropy zatím ze svých sankcí vyňal. Kvůli zelené transformaci načrtnuté Green Dealem a německé Energiewende je na nich totiž značně závislý.
Takže žádná strategická podpora se nekoná, žádné otevření „druhé fronty“ se Západem v Pacifiku, jen pár přeletů čínských stíhaček u Tchaj-wanu na začátku ruské operace. Naopak se Čína připojuje k západním sankcím, ponechávajíc si obrovský vyděračský potenciál pro sebe a na obě strany: jak směrem k Rusku, tak i k USA. „Live your life like you’re the hero in your own movie,“ řekl americký herec Joe Rogan. A Čína se tak chová.
Lavrov má tedy určitým perfidním způsobem pravdu – Rusko může mít skutečně pocit, že je do pasti vlákali ostatní. Byli to všichni ti, o kterých si mysleli, že jim zbaští jejich propagandu a nechají je nečinně zabrat území druhého státu. Litovat ho nemusíme.
Autor je spisovatel a marketér
