Začátek letošního roku se nenesl právě v duchu pozitivních zpráv pro trh s firmami. Poté, co křivka počtu prodejů firem již téměř dekádu vytrvale stoupala, objevily se na horizontu nové faktory, které zásadně zamíchaly kartami, a společnosti jim musejí v současné době čelit, tedy zejména ceny energií a s tím ruku v ruce rostoucí inflace. Navzdory tomu všemu je však na českém trhu s firmami stále rušno a neočekávám, že by křivka prodejů firem měla nabrat jiný směr.
Tento závěr je poněkud paradoxní v porovnání s globálním vývojem počtu fúzí a akvizic, který v minulých čtvrtletích podstatným způsobem poklesl. Český a potažmo středoevropský trh s firmami má totiž svůj specifický charakter, který má své kořeny v době pádu „železné opony“ a začátků podnikání u nás. V současné době odchází na zasloužený odpočinek generace tehdejších zakladatelů úspěšných firem a ti, kteří nemají nástupce v řadách svých potomků, kapitalizují své celoživotní úsilí prodejem své společnosti. Mnohé z těchto firem jsou přitom velmi kvalitní a žádané, a stávají se tak vítaným „soustem“ pro investory.
V této souvislosti se nabízí otázka, zda je současná turbulentní a nevyzpytatelná doba vhodná pro prodej firmy. Odpověď na ni není jednoduchá a pojďme na rovinu říci, že podle všeho vhodnější již asi byla. Otázkou tedy spíše je, zda je současná doba pro prodej firmy nevhodná a kdy přijde doba vhodnější.
Optikou vlastníků firem je třeba nahlížet na problematiku prodeje firmy v kontextu vývoje globální ekonomiky s nejasnými predikcemi a s vědomím, že jejich firmy budou s vysokou pravděpodobností výrazným způsobem ovlivňovány vysokými cenami energií, vysokou mírou inflace a složitou celosvětovou politickou situací. Po mnohdy více než třiceti letech usilovného budování firmy a po jejím provedení nástrahami divokých devadesátých let a ekonomickou krizí na konci první dekády tohoto tisíciletí již mnozí z vlastníků nemají motivaci, chuť ani elán čelit novým výzvám a nejasné budoucnosti. Je možné, že za několik let budou podmínky pro prodej firmy lepší. Ale dost možná také ne. Jedno je však jasné – vlastníci firem za několik let nebudou mladší ani vitálnější.
Optikou investorů je patrné, že uložení finančních prostředků do fungujících firem pro ně představuje nejlepší ochranu proti inflaci, a to ať už se jedná o investory finanční, nebo strategické. Radost jim může kazit snad jedině vysoká inflace v případě, že akvizici firmy financují prostřednictvím úvěrů. Ani to však nezkazí jejich mocný akviziční apetit, který bude na druhé straně podporován probíhající generační výměnou. Potravy tedy bude dost, hladových krků též. Trh s firmami tak může vesele vzkvétat.
Autor je partner pro oblast fúzí a akvizic v advokátní kanceláři Rowan Legal.
