Jan Šindelář: Páni horníci

Koho zajímá stres nedoceněných učitelů, kteří doslova i obrazně odpovídají za životy svěřených dětí? Kdo se ptá na zbytnělé prostaty strojvedoucích, kteří celý život nepřirozeně zadržují moč nemajíce na lokomotivách záchod? Pomůže někdo stárnoucím rybářům, kteří na podzim vytahují ze studené vody spolu s rybami i revma? A co dřevorubci, hutníci nebo krizoví manažeři? Ti všichni mají smůlu, neboť nejsou soustředěni do jedné neúspěšné firmy v jednom svérázném kraji.

Dočkáme se tak situace, kdy ztrhaný šedesátník drvoštěp bude prací živit 53letého slezského penzistu. A to v době, kdy se důchodový účet propadá do stále větších ztrát a odchod na odpočinek se všem stále vzdaluje. Příznačný je přístup skomírající pravice, která novelu zákona nechala projít bez zásadního protestu. Jistou dávku populismu lze před krajskými volbami chápat. Stejně tak ale budou muset politici pochopit, že ne ve všech krajích se vynášení horníků na piedestal tleská. Každý má právo nebýt horníkem.