Jenže prostou logiku na železnici hledat nelze. Letošní léto je totiž zároveň dobou nebývalého množství výluk. Jen dnes jich jsou plánovány nějaké tři desítky. Náhradní autobusová doprava supluje nejen hlavní tratě jako například Chomutov– Cheb či Benešov–Tábor, ale i zapadlé lokálky.
Pro cestující to znamená noční můru několika přestupů. Chtěli sice jet vlakem, ale nakonec se kodrcají zpožděným autobusem. A tak nadávají drážním zaměstnancům a přísahají, že železnicí už nikdy nepojedou. Příště sednou do linkového autobusu a užijí si jízdu bez přesedání. Nebo vyrazí rovnou autem.
Jako hromosvod slouží České dráhy, které však za výluky nemohou. Ani ony ale nejsou úplně bez poskvrny. Zdá se totiž, že chtějí cestu s výlukou pasažérům ještě více znepříjemnit. Proto na postižené spoje vytahují z kopřiv nejstarší možné koženky, ve kterých nelze v létě vypnout topení a které brzdí bez vůle strojvedoucího. Jako náhradní dopravu najímají zasmrádlé autobusy bez místa na kolena a s nevrlými řidiči.
Na dálkových linkách jsou k vidění i autobusy MHD, které nemohou na dálnici a jejichž rychlost je omezena. Chybějí místa k sezení. ČD často nutí přesedat cestující jen několik málo kilometrů od nástupu do vlaku. Výluky provozu jsou zlé, výluky myšlení horší.
