Jan Stuchlík: Jaderná odpovědnost

Jaderná elektrárna Temelín

Jaderná elektrárna Temelín Zdroj: Martin Pinkas/Euro

Není dnes asi těžší věštby než se ptát na budoucnost jaderného průmyslu. Výrobci reaktorů stále srší optimismem, že jádro nakonec bude vzato na milost jako součást boje proti emisím skleníkových plynů. Různé studie nabádají k opatrnosti. Například firma Roland Berger míní, že do roku 2030 se zvedne instalovaný výkon jaderných elektráren o čtvrtinu z 372 na 470 gigawattů.

Z plánovaných 581 projektů se nakonec nejspíš postaví 123 až 224. Údajně bude záležet na tom, jak příznivé okolnosti budou panovat. O jednu takovou okolnost se právě hraje v Japonsku. Země oznámila, že ještě letos ratifikuje mezinárodní Konvenci o dodatečné kompenzaci za jaderné škody. Podle ní by státy na krytí škod vytvořily z vlastních zdrojů rezervu 465 milionů dolarů.

Zároveň se tím sejme odpovědnost z výrobců reaktorů. Japonci to dělají proto, aby umožnili americkým firmám podílet se na odstraňování havárie ve Fukušimě. Jenže po japonské ratifikaci vstoupí konvence v platnost a Američané a další státy, jejichž firmy vyrábějí reaktory, začnou tlačit zájemce o jaderné elektrárny k ratifikaci této konvence.

První na řadě bude Indie, která chce utratit za elektrárny 175 miliard dolarů, ale případnou škodu za nehodu bude chtít uhradit od dodavatelů zařízení. Washington už o omezení odpovědnosti jedná i s Čínou.

Z Evropské unie konvenci podepsaly jen čtyři země, jednou z nich je i Česko. Ratifikaci však zatím dokončilo jen Rumunsko. V Evropě je ovšem snaha razit úplně opačný trend. Protijaderné země chtějí prosadit, aby odpovědnost za jaderné škody byla neomezená. Slibují si od toho, že tím jadernou éru v Evropě definitivně ukončí.