Jan Stuchlík: Sen placený z Číny

Bankovní úředník rovná peníze v čínské bance

Bankovní úředník rovná peníze v čínské bance Zdroj: ctk/AP

Evropě nikdy nechyběly velké sny. Velká Británie sní o nových jaderných elektrárnách. Francie nikdy nepřestala snít o národních průmyslových šampionech. Jenže každý sen něco stojí. A právě peníze, na rozdíl od snů, Evropě chybějí.

V posledních letech si politici až moc zvykli na hledání co nejjednoduššího řešení, jak tuto kvadraturu kruhu prolomit. Volají Peking. Ten má přece peněz dost, jeho suverénní fondy patří mezi nejbohatší na světě. Takže britský sen o novém jádru zaplatí z velké části Číňané.

Ve Francii zase padlého národního stavitele reaktorů Areva Číňané zachrání. Koneckonců už takhle vytáhli z bryndy další francouzský klenot, automobilku Peugeot. Evropští politici se předhánějí v prohlášeních, jak z dohod s Čínou budou profitovat obě strany. Věří, že si jsou za jednacím stolem obě strany rovny. Čína vstřícnými gesty, která je v tomto dojmu utvrzují, nešetří.

Při nedávné návštěvě ve Velké Británii třeba čínský prezident přivezl do Londýna snícího o tom, že se stane centrem pro obchodování s čínskou měnou, velkou emisi dluhopisů. Nikomu nevadí, že doma Číňané drží evropské firmy pořádně zkrátka a nic na tom nehodlají změnit.

Placení evropských ambicí

A tak Čína v Evropě nakupuje, investuje, platí evropské ambice. Čínské firmy se dostávají k evropskému know-how, ale také se samy zbavují závislosti na domácím trhu. Přitom plní i čínský strategický plán. Dostat čínské technologie na západní trhy.

Až se jednou Evropa ze svých snů probudí, může to být docela dobře do světa, kde elektrárny budou pocházet z Číny, bude se jezdit čínskými auty a vlaky a frézovat na čínských vyspělých obráběcích strojích. Ne že by na tom bylo něco špatného, když si Peking tuto příležitost v evropském výprodeji levně koupí.