Třeba nalijí spoustu peněz do vývoje a výzkumu, který v uhlím posedlém Česku vyvolává nechápavé vrtění hlavou. Stačí jeden příklad. Německá ministryně pro výzkum Johanna Wanková se tento týden poprvé svezla ve voze, do něhož řidič natankoval syntetickou naftu vyrobenou ze skleníkového oxidu uhličitého. Přesněji je to palivo vzniklé elektrolýzou vody na kyslík a vodík, který následně reaguje s oxidem uhličitým.
Technologii vyvinula drážďanská firma Sunfire s grantovou podporou státu. Současně za ní stojí několik soukromých fondů rizikového kapitálu, které určitě nelze podezírat z utopických vizí, za něž jsou ochotny vyhazovat peníze z oken. Testy, na nichž se podílela automobilka Audi, ukázaly, že palivo má lepší parametry než klasická fosilní nafta.
Testovací jednotka funguje a Sunfire přemýšlí, jak postavit výrobnu průmyslové velikosti produkující naftu schopnou cenově konkurovat té ropné. Podaří-li se to, mohou se radovat i čeští uhlaři. Komíny svých elektráren napojí na výrobnu nafty, ušetří za povolenky na vypouštění oxidu uhličitého a ještě vydělají na novém produktu. Je tu však jedna poměrně důležitá otázka. Ustojí Němci tlak rafinerií, které by tímto vynálezem přišly o byznys? V Česku, kde se stejně tak nějak smiřujeme s představou, že domácí rafinerie postupně sejdou na úbytě, by to ale tak velké téma být nemuselo.
