Čínský akciový trh je spíše kasino než regulérní burza. „Informace o hospodaření obchodovaných firem jsou tak mizerné, že z nich nikdo řádné ocenění neudělá, natož aby uvažoval o seriózních dlouhodobých investicích,“ upozorňuje třeba Kenneth Kim, exprofesor na prestižní Lidové univerzitě v Pekingu.
Přesto se v Šanghaji i Šen-čenu čile obchoduje. Jenže přes osmdesát procent tržní kapitalizace drží v rukou drobní investoři s více než padesáti miliony aktivních investičních účtů. Jen zhruba tři procenta tržní hodnoty akcií jsou v podílových fondech. Jenže ani populární obrázek typického investora–důchodce neříká vše. Skutečně drobní investoři ovládají jen zhruba pět procent hodnoty burz.
Drtivá většina připadá na pár desítek tisíc nejmajetnějších Číňanů. Řada investorů si na spekulace půjčila a čím rychleji akcie klesají, tím více je musí prodávat, aby uhradili dluhy.
Ti všichni teď společně propíchli bublinu, která jednou musela prasknout. Že se přitom řídili učebnicovými poučkami jako profesionální investoři na Západě, lze s úspěchem pochybovat.
Čtěte další zápisníky redaktorů E15:
