Jan Vávra: Jak bojovat s propagandou? Více se ptát
Geopolitický cíl je z pohledu Moskvy zdánlivě jasný: rozhádaná Evropa neschopná reagovat na ambice Ruska. Leckomu tento nákres situace zní apokalypticky a vyvolal by u něj touhu po tvrdém přístupu vůči „přisluhovačům Kremlu“, kteří silou Facebooku rozvracejí demokracii. Na otázky, které by pomohly hrozbu ze strany zmíněné kategorie webů nahlížet v širším měřítku, ale odpovědi chybějí.
Státní aparát se dává do pohybu s cílem vyvracet prokazatelné lži a hoaxy, aniž by třeba bylo jasné, kolik lidí ona „prokremelská“ média vlastně čte a co je k tomu vede. Jde o latentní autoritáře? Nebo jsou to lidé, kteří mají pocit, že je čtvrtstoletí kapitalismu připravilo o důstojnost?
Chápou Rusko „jen“ jako protipól kontroverzní zahraniční politiky Spojených států, nebo jako vzor, ke kterému by se měla ubírat celá společnost?
Část analytiků projevuje tendence vnímat čtenáře webů nakloněných Kremlu jako nevinné oběti záměrně šířených lží. Přes všechnu těžkopádně prosazovanou mediální gramotnost ve školách je však i tohle stále poněkud ploché vysvětlení.
