Nesporný fakt je, že celoevropské řešení migrační krize je bez spolupráce s Tureckem prakticky nemožné. Turci to dobře vědí a za kooperaci s unií toho nechtějí málo. O co víc jim však nyní osmadvacítka ustoupí, tím hůře bude v budoucnu formulovat společný postoj k řešení válečného konfliktu v Sýrii, především ke statusu Kurdů.
Unie nabízí peníze. Turecký premiér Ahmet Davutoglu i ministr pro vztahy s Evropskou unií Volkan Bozkir ale dali jasně najevo, že budou chtít mnohem, mnohem víc. Požadují, aby Evropa k financím přihodila co nejrychlejší pokrok v jednáních o vstupu Turecka do EU, připomínají, že asociační dohodu země podepsala už v roce 1963.
Chtějí také volnost cestování, zrušení víz pro Turky, a to svazují s uzavřením smlouvy o vracení ekonomických migrantů. „Readmisní dohoda o zrušení vízového režimu při cestách do Evropské unie jsou spojené nádoby,“ prohlásil nekompromisně ministr Bozkir. Dál – kritika stavu demokracie anebo svobody tisku v Turecku? Zapomeňte. A třaskavina navíc, Ankara míní, že by si unijní státy na základě kvót měly rozdělit část Syřanů, kteří už v Turecku jsou anebo do něj ještě přijdou. Málo platné, turecká pobřežní stráž je nyní jediný úřad, který může v souladu s mezinárodním právem vracet čluny plné běženců na tureckou pevninu. Turci momentálně hrají s vyššími kartami.
Bez Turecka se řetězová reakce nezastaví
Jeden summit horu problémů samozřejmě nezdolá. Přesto jeho výsledek, byť možná jenom dílčí, bude důležitý. Naděje sice umírá poslední, ale to členským zemím EU rozhodně stačit nebude. Jestliže Turecko co nejdřív viditelně nezakročí, bude se k živelné regulaci migračního toku uchylovat čím dál víc zemí. Uvnitř Evropské unie i mimo ni. Připomeňme Rakousko, které v minulých dnech svolalo kvůli migraci schůzku balkánských a středoevropských zemí, nebo plán visegrádské čtyřky. Řetězová reakce je spuštěna a zastavit ji bude velmi obtížné. Bez pokud možno rychlých dohod s Tureckem zřejmě dokonce nemožné.
Minimum je dosažení readmisní smlouvy a Evropská unie musí počítat s tím, že cena jen za tento pakt bude vysoká. Bohužel o tom, že ji bude ochotna platit většina evropské osmadvacítky, se dá s úspěchem pochybovat. Jistě, existují i další možnosti, jak „udržet“ běžence mimo Evropu. Například financovat utečenecké tábory na Blízkém východě. I to by ale něco stálo a Turecko by bylo dál průchozí…
