Jana Havligerová: Dělit ČSSD na vítěze a poražené je chyba

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka Zdroj: ctk

Po volbách různého druhu i po volebních sjezdech bývá zvykem mluvit o vítězích a poražených. Viděno tímto měřítkem, nemůže být ani stín pochyb o tom, jaké je momentální rozložení sil v sociální demokracii. Její předseda sice explicitně o poražených nemluvil, jeho vyjádření – místopředsedy strany byli zvoleni silní kandidáti, slabí na sjezdu neměli šanci – je ale skoro totéž.

Jistě, má pravdu. Ale systematicky dál zahánět „poražené“ do kouta by byla chyba. Jeroným Tejc, Jiří Dienstbier a zvláště Jaroslav Foldyna na sjezdu sice vybouchli, neznamená to ale, že ve straně nemají podporovatele a stoupence. Stejně jako mezi skalními i potenciálními voliči sociální demokracie. Vnitřní stranická polarizace je nejspíš na čas utlumená, rozhodně ale nezmizela.

Takže bude-li to jen trochu možné, nejlepší by bylo využít ji k posílení strany. Ve standardních politických partajích obvykle platí, že právě názorová pluralita činí stranu silnou a pružnější. Zisk dvaceti procent už v dalších parlamentních volbách ČSSD k vítězství určitě stačit nebude. Jsou ale i bližší bitvy, které nové vedení sociální demokracie musí vybojovat. V roce 2008 byli do všech třinácti pozic krajských hejtmanů zvoleni socialisté. V těch dalších dva kraje ztratili a hájit „hrad“ bude čím dál obtížnější.

Sociální demokracii se tak může vymstít fakt, že v novém vedení není ani jeden z dnešních hejtmanů. Bohuslav Sobotka a spol. mají rok na to, aby reprezentanty krajů přesvědčili, že s nimi počítají a nehodlají je odstavit na vedlejší kolej. Na volebním sjezdu staronový předseda téměř stoprocentní podporu krajů měl, proto si do nejužšího týmu prosadil, koho chtěl. Výsledek krajských voleb se o to víc může podepsat právě na důvěryhodnosti jeho osoby.

Opravdovou konsolidaci sil, ne jen tu papírovou, potřebuje sociální demokracie i z dalšího důvodu. Delegáti víkendového sjezdu prakticky jednomyslně vyhlásili otevřený střet hnutí ANO i jeho předsedovi osobně. Pokud je tato politická konfrontace myšlena vážně, a nikoli jen jako reakce na to, že se Andrej Babiš do socialistů ostře opřel na sněmu hnutí, bude ČSSD stát hodně sil. Očekávat může osobní ataky na jednotlivé sociálnědemokratické ministry a hlavně odpor proti věcným záměrům, které Sobotka jako šéf strany i premiér hodlá ve vládě prosadit.

Boj o rozhodující vliv v kabinetu, tedy o daně, zdravotnictví či řízení polostátních podniků, bude urputný a bude se stupňovat. Spor mezi ANO a ČSSD je nasnadě i v diskuzi o případné změně ústavy, která by měla konkrétně formulovat zákaz střetu zájmů.

Výsledky těchto dílčích rozepří ovlivní i to, jak budou řadoví členové sociální demokracie vnímat vedení své strany. Totéž platí i pro její voliče. S tím rozdílem, že ti by slabost vedení považovali za slabost celé partaje.