Jana Havligerová: John je dinosaurus „made in VV“

Radek John

Radek John Zdroj: profimedia.cz

Véčkařům rozhodně nechybí sentiment, možná ani smysl pro humor. Do čela strany si opět postavili Radka Johna – vždyť přece Věci veřejné dovedl až do Poslanecké sněmovny. Znovuzvolením ovšem staronového předsedu posunuli zase o něco blíže k dinosaurům. Tedy k třídě politiků, již v předvolební propagandě slibovali vygumovat z mapy.

John v elektronickém hlasování obhájil pozici předsedy strany ziskem dvaačtyřiceti procent hlasů registrovaných příznivců. Teď ještě musí jeho pozici a tým jeho místopředsedů, který si vybral už před volbou, potvrdit sobotní znojemská celostátní konference. To už je ale jen formalita.

John nyní mluví o silném mandátu. Jak už jsme si zvykli, zase jednou pořádně přehání. Za prvé, na druhé pozici se umístila dosavadní místopředsedkyně strany Kateřina Klasnová se čtyřiceti procenty všech hlasů. Takže Johnovo vítězství bylo tak nanejvýš o délku malé koňské hlavy. Co je ale podstatnější, předsedu volilo pouhých osm set lidí, což je směšných 12,5 procenta ze všech možných volitelů. Tak mizerná účast je zřejmě dána i tím, že véčkaři vlastně neměli na výběr.

O tom, že John je sice dostal do vysoké politiky, ale poté se nemenší měrou podepsal i na tom, že straně začaly padat preference, jistě vědí. A pokud by místo něj volili Klasnovou, také by si valně nepomohli. Na rozdíl od Johna je to sice obratná politička, ale těžko věřit, že by kdy mohla být nezávislá na manželovi Vítu Bártovi. Zkrátka a dobře, véčkaři volili ze dvou špatných možností. Na restart strany, která je ve stadiu klinické smrti, to v žádném případě nevypadá.

Věci veřejné vstoupily do politiky s velkou nálepkou „Jsme protikorupční strana“. Právě tento slogan se teď stává posledním stéblem, kterého se tonoucí véčka chytají.

Silácká vystoupení Radka Johna po každém jednání mandátového a imunitního výboru mají lidem vsugerovat, že polapení exhejtmana Davida Ratha i žádost o vydání exministryně Vlasty Parkanové jsou vlastně zásluhou Věcí veřejných. Zatímco, samozřejmě, proces s Vítem Bártou je podlá msta za to, že VV rozhýbaly policejní a justiční mašinerii. Na obnovení voličské přízně a důvěry je to pohříchu málo a nic jiného už strana nenabízí.

při vstupu do politiky, kauza jeho obálek, nepochopitelné veletoče v rozhodování, když Věci veřejné ještě byly vládní stranou. Nic z toho není zapomenuto. Radek John není zárukou, ba ani mlžným příslibem změny.

Kdyby v rozhašené sněmovně neměla skupina Johnových a Bártových věrných větší váhu, než jí přísluší, vlastně by volba předsedy VV ani nestála za řeč. Dopadla, jak dopadla. Tak se alespoň těšme z toho, že díky Johnovi politika nepostrádá komické prvky.