Praxe mezitím vypadala úplně jinak. Mateřských škol ubývalo a ubývalo, až se z obstarání místa v předškolním zařízení stala rodinná noční můra. Navíc stejný problém už se aktuálně přelévá na prvňáčky, kvůli zápisu se tvoří nekonečné fronty. Teď by se měly věci konečně pohnout.
Vláda schválila vznik dvou fondů, z nichž se má financovat zvýšení kapacity mateřských a základních škol. První finanční injekci by přitom měly kraje dostat už letos, do budoucna by suma státní pomoci mohla přesáhnout třináct miliard korun.
Poslanci sice včera odložili konečné schvalování zákona o dětských skupinách, ale i ten už je pravděpodobně na dosah. Právě tyto skupiny mohou krátkodobý nedostatek školek celkem úspěšně vykrýt. Vcelku dobré zprávy, pochyby jsou ale přece jen na místě.
Ono nejde jen o peníze, ale samozřejmě hlavně o to, jak budou využity. Soudě podle debaty ve sněmovně, představy mnoha politiků zamrzly velmi hluboko v minulém století. Stále si myslí, že stát je tím jediným pomazaným, který ví, jak děti správně vzdělávat.
Nejen zoufalý nedostatek míst v předškolních zařízeních, ale mnohdy i úroveň péče a vzdělávání těch nejmenších přitom dávno přinesly boom nejrůznějších alternativ. Dětských klubů a lesních školek, v základních školách jsou rodiny ochotny připlácet za výuku cizích jazyků.
Jednoduše, rodiče čím dál tím více chtějí samostatně rozhodovat o tom, co je pro jejich ratolesti nejlepší. Sebelépe myšlená státní dotace může a nejspíš bohužel také bude mířit jiným směrem: ke snaze srovnat laťku podle jednoho jediného mustru kvůli kontrole toku peněz.
Programové prohlášení vlády je dostatečně známé. Poslední ročník mateřské školy má být vlastně prvním povinným ročníkem školy základní. Jak říkají někteří politici, všichni to přece tak nějak chceme, protože chceme, aby všechny děti bez výjimky do základní školy nastupovaly takříkajíc „ze stejného startovacího místa“. Je to bohužel dost jasné. Stát by se měl podle těchto politiků postarat, aby nikdo moc nevyčuhoval z řady. Natož pak už od plenek.
Buďme ale přece jenom o něco optimističtější. Finanční pomoc státu, kterou odmávala vláda, je důležitá. Podstatné je i to, že o jejím užití ve finále budou rozhodovat kraje, které o populačním vývoji v daném regionu snad přece jenom mají větší přehled než ministerstvo školství.
Nedostatek kapacity předškolních zařízení se za pár let vyřeší, investovat bude potřeba mnohem spíš do rozvoje základních škol. Dusit dětské skupiny proto, že stát nabízí peníze na vznik nových mateřských škol, by bylo hodně krátkozraké.
