Což není omluva pro to, že se vládní poslanci utápějí ve vlastních bolístkách, trucech a ambicích. I když i to má svou výhodu, byť velmi dílčí. Volič už si může učinit poměrně přesnou představu, koho v dalších parlamentních volbách na kandidátkách vykroužkovat. Pokud se jedná o DPH, bůh ví, jaké budou sazby, ale celkově to při aktuálním hlasování nejspíš dopadne dobře.
Ústupovou cestu vytyčil šéf státní pokladny tím, že oznámil tvrdé výdajové limity v novém návrhu státního rozpočtu napsaném na základě platných zákonů. Škrtat výdaje na školství, vědu, infrastrukturu? To by bylo tak hrozné, že si to snad ani TOP 09 nemůže vzít na svědomí. Alespoň tak to naznačuje šéf poslaneckého klubu strany Petr Gazdík. Není samozřejmě stoprocentně jisté, že mluví také za místopředsedu strany Kalouska. Ale bezmála jisté ano.
Momentálně se vládní koalice nachází ve stavu horečného přepočítávání poslanců. Chvíli to vypadá, že konečný součet potřebný k tomu, aby kabinet nepadl, vyjde. Vzápětí se někdo z poslanců otočí na obrtlíku, a musí se začít znovu. Že vás pohled na vládní politiky, kterým z rukávu čouhá počítadlo, nebaví? To je nepodstatné. Hraje se přece o vznešenější cíle, než je mrzké veřejné mínění. To začne politiky zajímat až těsně před dalšími volbami.
Vládní koalice ve stavu, v němž se nachází, patří k bytostně nepředvídatelným jevům. S tímto vědomím je nutno číst i každou další prognózu výsledku jejího chování. Takže se snad raději držme faktů. Nemýlí-li se sněmovní legislativci, pak pokud vláda sváže svou důvěru se schválením libovolného zákona, může si oddychnout až ve chvíli, kdy taková norma projde celým legislativním procesem – musí ji tedy schválit Senát a podepsat prezident.
Na celou předepsanou proceduru, povinné kolečko, je přitom vymezeno čtyřicet dnů. Takže pokud to strany vládní koalice při lanaření zákonodárců neberou v potaz, je veškerá jejich snaha marná. Na přehlasování případného senátního nebo prezidentského veta je vždy potřeba 101 hlas.
Ano, po celou dobu, po niž sledujeme nekonečné daňové přetahování, leží někde hluboko v rozpočtových kalkulacích závislých na konsolidačním balíčku zasutá i úplně jiná možnost. Tou je rozpočtový schodek jen o fous vyšší než sto miliard korun. Ale o takové variantě nesmí nikdo z vládních politiků promluvit ani ze spaní. Nebylo by to dostatečně pravicově-rozpočtověodpovědné.
