Jana Havligerová: Tříkrálové poselství Věcí veřejných

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: CTK/Mlejnkova Alexandra

O svátku Tří králů se ve většině zemí, které se řadí k západní civilizaci, nevěřícím či jinověrcům v postavách Kašpara, Melichara a Baltazara zjevuje Kristus. Čechům se zjevili Bárta, John a Peake. A zvěstovali, že národ uchrání před zbídačením, které mu hrozí kvůli tomu, že církev má dostat zpět svůj majetek, a co je snad ještě horší, dokonce i finanční odškodnění. To není ve zlých časech, které možná přijdou, pro národ nic dobrého. Takže by se s tím mělo počkat.

Postoj nejmenší vládní strany je vcelku pochopitelný. Většina společnosti si odškodnění církví nepřeje, vláda toho nedbá. Chopme se vděčného tématu, velí véčkařům instinkt, když ho dokážeme držet při životě dostatečně dlouho, snad se volební preference strany odlepí z tristních hlubin jednoho či dvou procent. Tahle taktika se nám přece v minulosti už nejednou osvědčila.

Ale ouha. Premiér Nečas tentokrát politické hrátky zarazil. Rychle – po dvou hodinách jednání koaličních špiček – a tvrdě. Věci veřejné dostaly ultimátum. Berte dohodu, anebo jděte. To předáci VV nečekali a teď nevědí, jak ven z pasti, kterou sami nastražili. Najednou už nejde o narovnání státu s církvemi, ale o narovnání zacházení ODS a TOP 09 s Věcmi veřejnými. Na jednání výkonné rady deset nejvýše postavených véčkařů nehlasovalo o tom, jak dál s restitucemi, ale jak naložit s Nečasovým ultimátem. Jestli, když už dostali napráskáno, mají jen trucovat, nebo radši utéct z domova.

Škaredé dilema. Jak to tak vypadá, trucování k ničemu nepovede a úprk také nic neřeší. Věci veřejné se svými volebními preferencemi nemohou vydělat ani na krajní variantě, tedy pádu vlády. V předčasných volbách by po nich neštěkl pes.
Už to skoro nestojí za řeč, ale přece ještě něco málo k argumentu Věcí veřejných, že není jasné, kde se najdou peníze na finanční narovnání. Splátky, na něž stát předběžně kývl, jsou rozložené na třicet let. V rozpočtu, který přesahuje bilion korun, je to prostě pakatel. Takže na tvrzení, že finanční kompenzaci církvím je možné začít vyplácet, až bude lépe a česká ekonomika bude zase vzkvétat a nebude jí hrozit propad, se dá říci jediné: lépe už bylo.

Byla by to vlastně úsměvná historka, jenže. Úplně stranou tahanic o majetkové vyrovnání státu s církvemi, které se snaží VV rozdmýchat, se objevuje velmi podstatná věc. Ústavní soud jednoznačně řekl, že církve na svůj majetek právo mají a že jim musí a má být vydán. Tak žijeme v právním státě, anebo ne? Na to je třeba bez vytáček odpovědět. Činem, ne ve stylu chytré horákyně. Tříkrálové poselství Věcí veřejných, které v lidech utvrzuje mínění, že právo se má respektovat, jen když se nám to hodí do krámu, je prostě nebezpečné.