Práce do pokročilejšího věku, výrazně vyšší daně a/nebo omezení veřejných služeb, popřípadě snížení výdajů na sociální dávky, kde největší položku zaujímají starobní důchody. To jsou opatření, z nichž některá – případně jejich kombinaci – budeme muset přijmout. Vzhledem k předpokládanému vývoji demografie by totiž podle Národní rozpočtové rady došlo při nezměněných parametrech současného systému od 30. let k razantnímu nárůstu veřejného dluhu. A to do takové míry, že by kolem roku 2042 dosáhl 100 procent HDP a do roku 2072 téměř 300 procent HDP.
Hlavní problém tuzemských veřejných financí tak není krátkodobý, byť se aktuální debata nutně stáčí k současné energetické krizi a jí vyvolaným (zároveň však dočasným) výdajům. Krátkodobý pohled na problematiku veřejných financí však převládá obecně. Nahrává tomu kromě čtyřletého volebního cyklu i poměrně krátký horizont většiny makroekonomických prognóz, který zpravidla dosahuje pouze několika let. Optikou poměrových ukazatelů vůči nominálnímu HDP, který v důsledku vysoké inflace rychle roste, se navíc může zdát, že se zase nic tak vážného v tuzemském veřejném hospodaření neděje a v nejbližších několika málo letech ani dít nebude.
Zásadní strukturální nerovnováhu, která se dramaticky prohloubí s nástupem generace takzvaných Husákových dětí do důchodu, v záplavě momentálních krátkodobých krizí nadále přehlížíme. Náraz na dluhovou brzdu (55 procent HDP) by přitom mohl dle NRR přijít ještě předtím, než se efekty stárnutí populace začnou naplno projevovat, konkrétně v roce 2028. To se navíc spojí (doufejme) i s návratem nízkoinflačního prostředí. Oba faktory bez dalších opatření přispějí k tomu, že se zdraví veřejných financí začne velmi rychle zhoršovat. Nastane to navíc bez ohledu na to, jestli tady v té době bude nějaká nová nečekaná krize nebo ekonomika bude zrovna zažívat konjunkturu.
Dlouhodobá neudržitelnost současných parametrů veřejných financí nás tedy nakonec stejně doběhne, přestože se krátkodobým pohledem může jevit celková situace stále relativně příznivě a podstatné nám přijdou spíše jiné problémy. Zajímat by to nás i politiky mělo mimo jiné i proto, že momentálně přes 60 procent ze zhruba 2,5bi lionového státního dluhu drží domácí banky, pojišťovny a penzijní fondy.
Autor je ekonom Komerční banky
