Jaroslav Bukovský: Jak se Honza peněz dobral

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: CC BY 2.0: Mark Morgan via Flickr

Nějakou dobu to trvalo, ale české banky konečně vymyslely, jak se vypořádat s otravnými klienty, kteří si chtějí uložit nějakou tu hotovost či – nedej bože – si pravidelně spořit, a přidělávat tak práci bankéřům, kteří nové peníze nejsou schopni rozpůjčovat.

Jelikož poplatky, zejména v bankách se socialistickou tradicí, přílivu vkladů nezabránily, finančníci se rozhodli střádalům uzmout poslední benefit, který jim snad ještě zbýval, totiž úrok. A tak velké české banky letos nabídnou spořicí účty za 0,4 procenta, zhruba tedy za polovic toho, co dříve. Potud by to ještě za hyperaktivity penězotiskařů z ECB bylo v zásadě pochopitelné, kdyby banky nepřichystaly na klienty malou past.

Jedním dechem s poklesem úroků totiž nabízí výhodnou účast ve svých podílových fondech. Ty jsou díky rekordním cenám akcií i dluhopisů nacucané zisky, a díky historické výkonnosti se tak českému klientovi snadno prodají. Banky ušetří na úrocích a zinkasují poplatky za správu. Dokonalé. Neudělali by střádalové lépe, kdyby raději nakoupili akcie své banky?

Mezi jeden z mála zajímavých momentů na pražské burze patří manažerské motivační programy zdejších firem. Letos se objevily hned dva. Jejich společným jmenovatelem je fakt, že je představily firmy, jež otřesně, téměř katastroficky, prodělávají. Mediální CME, které se otřepává z loňské čtvrtmiliardové ztráty, přislíbilo svým šéfům za zmrtvýchvstání přes desítky milionů. Přes stovku šlo dokonce NWR, které má za sebou ztrátu dokonce dvojnásobnou. Možná něco zbude i na akcionáře.